Příběh duše

21. prosince 2010 v 8:00 | story |  Story
Pozor, tragicky smutný příběh jedné malé holčičky.

Je tomu již dvacet let, co se jedna malá dušička ocitla v těle křehké dívenky jménem Lucka.
Dvacet let! V té době lidé ještě vůbec netušili, co znamená slovo mobil, Wi-fi, internet.
Lucka vyrůstala v celkem spořádané rodině. Otec pracoval jako vrchní inženýr pro jednu zahraniční firmu, matka učila na střední škole cizí jazyk a její starší sestra Klára byla letuškou u Turkish Airlines.
Život plynul, léta ubíhala, pejsek Azorek časem umřel. Pro lucku to byl veliký šok. Měla Azroka velice ráda. Chodila s ním ven na procházky, běhala s ním po cyklistických cestách, kde ohromovala kluky svými přednostmi a ti na ní za to vděčně popiskovali.
Bylo jí zrovna sedmnáct, když se to stalo. Azorka omylem přejela sněžná fréza, která zrovna čistila chodník. První šrám na duši, hluboký a smutný.

Zima se míjela s jarem a sotva se lucka vzpamatovala z hrozné ztráty svého nejlepšího přítele, přišla rodině smutná zpráva. Letadlo Turkish Airlines směr Praha - Amsterdam, mělo nehodu. Nikdo nepřežil. Nejspíš atentát. V zavazadlovém prostoru explodovala nálož plná plazmatické trhaviny NT4H která doslova rozmetala letadlo ještě před dopadem na zem na malinké kousíčky.
Nastalo ticho. Vše kolem Lucky se jako mávnutím kouzelného proutku změnilo v tmu. Nová rýha, tmavá jak uhel, tlustá jako lodní lano, obmotala dušičku kolem dokola a pevně svírala, že jen tak tak mohla dýchat.
Nevěděla, co si počnout. Co dělat? Škola jí začala jako žulový kámen tahat k zemi, k samotnému dnu a ještě hlouběji. Dlouhé, úhledně načesané blonďaté vlásky se změnily v olepené a slizké pocuchané bezbarvé nitě. Modrá očka, zářící na všechny okolo, nyní uhasla jak plamínek típnutý dvěma prsty. Hlas, bože ten překrásný hlas, jak fontánka plná čiré vody! Týdenní zpěv ve sboru pro ní byl traumatickým zážitkem. Hlas se změnil v tlumený jemný chrapot, obličej dočista ztratil svou původní podobu.
Lidé okolo se jí začali vyhýbat, neustálé šuškání spolužáků jí trhalo uši jako při změně tlaku při sestupu letadla, školní lavice při vyučování dýchala smutkem, plakala nářkem a ronila slzy utrpením.
Rodiče ztratili práci, po necelém roce vyhlásili osobní bankrot. Z všemožných půjček a hypoték jim hrozila exekuce.
Rýha se stále prohlubovala, sílila a tmavla. A co víc, začaly se objevovat rýhy nové, jako kořeny stoletého dubu začaly dušičku obepínat celou kolem dokola.
Noc co noc Lucka proplakala na své posteli, kolem vystavené obrázky její setřičky a pejska jí vnášely do duše nová a nová utrpení.
Jednoho dne se Lucka nevrátila domů. Nikdo nevěděl, kam odešla, kam se ztratila.
Den střídal den, týden přešel a Lucku konečně našli! V potoku u lesa, svázané ruce i nohy, roubík na puse, škrábance téměž po celém těle. Oči sněhobílé jako horský sníh, rty popraskané jako letní vyprahlá země.
Konečně přišla rodičům zpráva od vyšetřovatelů, ve které stálo: "Byla znásilněna."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Akineko Amaya Akineko Amaya | Web | 21. prosince 2010 v 15:42 | Reagovat

naozaj smutny pribeh..:(..a dakujem za pochvalu :)

2 AnFaFe AnFaFe | Web | 21. prosince 2010 v 18:08 | Reagovat

Tak to je vážně smutný příběh:-(((

3 $oPh!_Qa $oPh!_Qa | Web | 21. prosince 2010 v 19:25 | Reagovat

opravdu smutný příběh
a moc dobře vymýšlíš příběhy
jo a moc pěkný blog

4 $oPh!_Qa $oPh!_Qa | Web | 21. prosince 2010 v 19:25 | Reagovat

pardon ne vymýšlíš ale píšeš

5 $oPh!_Qa $oPh!_Qa | Web | 21. prosince 2010 v 19:26 | Reagovat

nebo možná obojí a děkuji za návštěvu mého blogu

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
-