O zlém knížeti - část 1/2

25. července 2011 v 8:00 | gms |  Story
Byl jednou jeden zlý a nadutý kníže. Ten si chtěl podmanit celou zemi a samo jeho jméno už bylo postrachem. Kam vpadl, tam řádil oheň a meč. Úrodné krajiny se měnily v pustiny, města a vesnice ve spáleniště a široko daleko trčely místo stromů k nebesům jen holé pahýly, jako ohořelé ruce. Kníže byl spokojen. Jeho moc rostla den ze dne a štěstí se mu věšelo na paty.

Z dobytých měst navezl do svého sídelního hradu a do svého království ohromné poklady. I začal stavět skvostné zámky, paláce a síně, takže každý, kdo to viděl, zvolal v údivu: "Jak mocný a slavný je ten velký kníže!" Ale ti, kdo to volali, zapomněli na bídu mnohých krajin a zemí, neslyšeli vzdechy a nářky, které stoupaly ze sutin kdysi kvetoucích měst.
Kníže počítal své bohatství a myslel si to, co ostatní: "Jsem nejmocnější, největší. Nic se mi nesmí rovnat, nikdo nesmí být nade mne." A pustil se do války se svými sousedy a pořád vítězil. Přemožené krále a knížata spoutal zlatými řetězy a při vjezdu do města museli kráčet za jeho vozem, a když hodoval, jako psi je nechal sbírat kosti od svého stolu. Potom nechal na všech veřejných místech, na všech náměstích a ve všech palácích vztyčit svou sochu, celou z mramoru. Nakonec ji chtěl postavit i do kostelů, ale duchovní se tomu vzepřeli: "Jsi velký a mocný kníže, ale jako Bůh nejsi. Do chrámu tvou sochu dát nemůžeme." "Dobrá!" zvolal ten kníže "tak tedy přemohu samého Boha!" a ve své pýše dal postavit skvostnou loď, která by mohla plout vzduchem.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
-