Štěstí malého srnečka

12. září 2011 v 8:00 | gms |  Story
Tento příběh se stal 6. září roku 2011.
Byla to jen jedna z mých cest na kole, kdybych po cestě nepotkal srnce...
Všechno to začalo tím, že jsem se ten den rozhodl jít ven na kolo. Nejdřív se mi vůbec nechtělo, ale pak jsem se přeci jen přemohl a vyjel. Jel jsem svou obvyklou trasu na Kameničku a zpět. Abyste byli v obraze, Kamenička je vodní nádrž pro pitnou vodu, je vysoko v kopci, tak kilometr prudkého stoupání. Když jsem už byl na zpáteční cestě, zastavil jsem se jako obvykle u odpadkového koše na Prvním mlýnu. První mlýn stojí po cestě cyklostezky, kde si může člověk dát občerstvení, nebo něco k pití. Občas tam obsluhuje u stánku taková pěkná slečna... ale to sem teď nepatří.


Zkrátka jsem se zastavil u koše, abych vyhodil přebytečné papírové kapesníky, jelikož mám tak trochu alergii... Zdržel jsem se tam neobvykle dlouho a pak mne napadlo, že bych si mohl dát ještě jeden výjezd do dvoukilometrového kopce na Blatno. Nevím, co mne to napadlo. Vždycky jsem jezdil po Kameničce hned domů, ale dnes jsem měl takové energie, že jsem se do výjezdu přeci jen odhodlal.
Kupodivu jsem celý kopec vyjel "stojmo", tudíž i celkem rychle, navíc bez přestávky, což se mi ještě nikdy nestalo, jelikož je opravdu dost prudký. Vyjel jsem tedy nahoru, chvilku si odpočinul a pustil se dál, tentokrát z kopce dolu. Svištělo to pěkně, ale pak přišlo relativně menší stoupání a tak jsem opět zařadil 2-3 a pomalu vyjížděl.
Náhle se mi cosi mihlo v koutku pravého oka. Ohlédl jsem se a ono to něco malého hnědého leželo v příkopu! Nedalo mi to a vrátil jsem se podívat, co to je. Tušíte správně, byl to onen poražený srneček, zřejmě hodně mladý. Zhluboka oddychoval a občas se překulil, aby se pokusil vstát. Nebyl bych to já, kdybych nezačal panikařit... Trvalo mi asi pět minut, než jsem se vůbec odvážil stoupnout doprostřed silnice a stopnout kolem jedoucí vozidlo. Bylo to hned před prudkou zatáčkou, takže i celkem nebezpečné. Mladý pár ale přeci jen zastavil a řidič se ptal, co se děje. Řekl jsem mu tedy, že tady vedle v příkopu leží malý srnec, tak jestli by nemohl někam zavolat, protože já vůbec nevím kam. Pán vystoupil a šel se na toho chudáčka podívat.
Nejdřív volal městskou policii, ale ta mu sdělila, že musí volat státní. Tak tedy volal státní, kteří přislíbili příjezd. Pak pán odjel a já čekal na jejich příjezd. Přesně za třicet minut nářku nebohého zvířete a projetých vozidel a cyklistů a jednoho chodce se psem, kteří si všimli pouze mne, přijeli dva strážníci, kteří zavolali místního hajného. Ode mne si vzali kontakt a jméno a já jel konečně domů, jelikož se již začalo docela stmívat. Nemám totiž přední světlo, tak jezdim v šeru nerad. Během uplynulých třiceti minut jsem přemýšlel, jestli si ho mám vyfotit nebo ne. Přeci jen to nebyl moc pěkný pohled na to utrápené zvíře, ale jednu fotku jsem nakonec udělal.
Jak to se srnečkem dopadlo, to nevím. Doufám ale, že to přežil a nebo že ho nenechali se trápit. V každém případě jsem byl rád, že jsem mu alespoň takhle pomohl.
Po příjezdu domů, když jsem to vyprávěl, mi bylo sděleno, že jsem měl štěstí, že si strážníci nemysleli, že jsem ho přejel já, a nechtěli pokutu. Nevím, jak bych mohl na kole přejet srnce tak, abych přežil bez škrábnutí...
Asi jem moc citlivý člověk, příliš pozorný nebo spravedlivý či lítostivý, ale nebýt mne, možná by ho našel někdo jiný, možná by tam ležel ještě dnes a možná by už nežil.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
-