Něco nového?

14. listopadu 2011 v 8:00 | gms |  Z osobního života
Blog má oproti facebooku jednu velikánskou výhodu - můžu psát "statusy" tak dlouhý, jak jen chci :) Když se mě někdo jen tak mimochodem zeptá, co je novýho, tak mu nejspíš odpovím, že ani nic. Ale není to tak úplně pravda. Vlastně ani nevím, proč tak odpovídám, jestli to už mám v hlavě tak zakódovaný, nebo mi přijde zbytečný to s někým rozebírat, když se pak ani o víc nezajímá. Ale tak tady je to jiné - prostě když chci, tak to sem napíšu a zrovna teď na to mám chuť.

Nuže, co je nového? Jednak jsem si splnil závazek, že minimálně jednou za rok udělám jednu bláznivinu, něco nestandardního, něco, co jsem v životě nezkusil, abych tak oživil všední život. Loni to bylo natáčení filmu sice jenom jako komparz, ale zážitek mám po zbytek života. A letos?
Letos jsem kápl na slevu pro Jízdu snů. Měl jsem na výběr z několika supersporťáků, se kterým bych se chtěl na 30 minut projet. No co si budem povídat - vybral jsem si Porshe 911 Turbo. Musím říci, že dokud jsem nesešlápl nohu pedánu až na zem, netušil jsem, že pojem "turbo" je opravdu turbo. Mých nejlepších 30 minut v mém životě naplnil adrenalin z jízdy v rychlosti 260km/h po letištní ranveji. Už už jsem myslel, že vzlítnu, protože auto pěkně "plavalo", ale nakonec jsem dojel v pořádku. ještě teď na to vzpomínám, a věřím, že ještě dlouhá léta vzpomínat budu, né-li, že si to zopakuji... Myslím, že zážitek obyčejného člověka řídícího Porshe 911 nic nepřebije, přesto se udála další řada zajímavých věcí.
Poprvé v životě mě vzal kámoš na hokej. Ano, čtete správně - poprvé v životě! Opět zážitek na celý život - jasně, dyť na hokej můžu jít kdykoliv, ale přeci jen - poprvé je poprvé. Kromě toho, že jsem si odnesl ranec zážitků, jsem pak postupem času zjistil, že tam bylo asi pět známých dalších lidí, hlavně ze základky, což jsem byl docela překvapenej. Určitě, až budu mít někdy čas, tak se zase na nějaký zápas půjdu podívat.
Tak například týden, který měl být "nabitý" akcemi, se postupem času pěkně rozplynul. Když jsem v pondělí (týden před tím "nabitým" týdnem) nastupoval do školy s tím, že příští týden půjdeme v pondělí na exkurzi do střediska výchovné péče, že u úterý budeme mít o hodinu víc ekonomiky, že ve středu pojedeme na exkurzi do ČNB, že v pátek budeme mít teorii řízení, na kterou mám mít rekapitulaci, že v sobotu máme jít taktéž do školy kvůli teorii řízení (ano, někdy chodíme i v sobotu), že tam budeme nejméně do tří odpoledne, že v sobotu jsme domluvení s našimi zahraničními přáteli, že kolem jedné hodiny půjdem na oběd, že v neděli budeme slavit první Narozeniny mého synovce a že od 16. hodin máme odjíždět do Prahy do divadla na Zlomatku, že v pondělí mám jet s Obchodní Akademií do Mosteckého divadla, bylo vše "trochu" jinak.
Ano, v pondělí exkurze do třediska výchovné péče odpadla a my měli standardní výuku. Ten den, jelikož jsem tedy měli výuku až do 17:15, nám všem třem ujel trolejbus, protože prostě jel dřív a my jej neviděli, protože jsme čekali uvnitř jednoho nákupního centra, jelikož venku byla zima. No, tak jsme čli na jinou zastávku, nebyla daleko, a měli to štěstí, že to za chvilku mělo přijet. Krom toho, že na té zastávce stály celkem pěkný holky, tak trolejbus přece jen přijel. Po dlouhé době jsem se tam mohl posadit, jelikož všichni senioři, jezdící ze hřbitova do nemocnice a naopak, už nejezdili.
V úterý to bylo fajn, ekonomiku navíc jsme měli, tak jsem musel jít na obědy později. Jako obvykle - přišel jsem tam, nikde nikdo, tak jsem si vzal jídlo a šel ke stolu. Pak se tam nahrnul gympl a byla tam hlava na hlavě. Poprvé si ke mě přisedla cizí holka, což jsem byl docela překvapenej, protože se to nestává dvakrát často... No nicméně tam pak přišla jedna spolužačka ze třídy a sedla si naproti mě, takže bylo fajn tam sedět s někym, koho znám. Mimochodem, škoda že jenom spolužačka... ale to sem teď nepatří.
Ve středu exkurze do ČNB odpadla a přesunula se na nějaký vzdálenější termín, takže škoda. V ten den se nic zajímavého neudálo.
Pak přišel čtvrtek. Ve skupině na němčinu pro pokročilí nás byla polovina. Tedy jsem tam byl sám. Ano, opravdu jsem jenom dva :D kámoš měl něco s rukou, tak se na to vykašlal... no to teď nebudu řešit, je to jeho věc. Takže jsme si s učitelkou pustili video o ekologii a přírodě, uvařili si čaj, pokecali (německy), a šel jsem na Uživatelský software. Tam to bylo lepší, jelikož nejsmě rozděleni na skupiny. Takže jsme tam byli ve třech... Ve třídě nás je sice jedenáct, ale ostatní se na to protě vykašlali, nebo měli jinou práci, brigádu atd... ale to je jejich věc, mě je to jedno. Takže my tři a vyučující jsme si řekli něco víc ke Gympu (grafický program) a pak jsem ukázal své výtvory - stop-motion videa a můj projekt na počítačovou hru, kterou jsem jim nejspíš vytřel zrak. No nevím, pro mne je to normálka, tak si asi neuvědumuju, že pro ostatní to může vypadat tak světoborně. Tak jsem trochu zpychl... Také jsme dostali informaci, že v pátek a sobotu teorie řízení odpadá. Pravda, byl jsem štěsím bez sebe, protože má příprava na rekapitulaci byla opravdu minimální. Takže jsem málem umačkal spolužačky radostí a celý šťastný šel na oběd.
Jelikož jsem měl takovou radost, začal jsem makat na tom mám projektu, té hře. Takže jsem s tím zase trochu konečně pohnul. Další den už pak šly tak, jak byly naplánovány.
Ale nejsou to jenom zážitky, ale také jsem přišel na docela zajímavou věc: Když dělám tu svoji počítačovou hru, nemyslím na nic okolo, tedy se netrápím věčnými myšlenkami na to, že jsem pořád sám, že nemám holku a že nemusím vymýšlet, co jí koupit. Nevím, je to asi divné, ale když jsem to nikdy nezažil, přemýšlet nad tím, čím jí udělat radost. Všude kolem se to připomíná - v trolejbuse, v jídelně, v obchodech, restauracích, na náměstích - všude vidim ty šťastné párečky, jak spolu chodí, jí, povídají si, smějou se. Třeba by bylo fajn někoho k sobě mít, ale zase na druhou stranu by to asi zabíralo dost času, což by mi vůbec nevadilo. Jasně seznamky... aneb u většiny profilů je poslední přidlášení před měsícem, nebo je dotyčná z druhé půlky česka, na inzeráty odpovídají fejky a na mé odpovědi také nikdo neodpovídá. Nikdo mě nemá rád tak, aby mne mohl milovat. Na to už jsem přišel. Proto jsem říkal, že když dělám tu hru, zapomínám na všechny tyhle věci.
Ne, ne - už jsem zase odbočil k něčemu jinému... Takže co dál je nového?
Mám nové kolo! Celý šťastný jsem dostal "k Narozeninám", tedy o měsíc dříve, nové kolo. Lepší, modernější, ale hlavně větší! Bílá barva, kotoučové hydraulické brzdy, devíti-stupňová zadní přehazovačka, přední odpružení a samotná kola vypadají fakt dobře a já jsem šťastný. Venku je sice zima, ale už se nemůžu dočkat, až bude jaro a teplejší počasí a já jej poprvé projedu. Akorát nevím, co s tím starým kolem. Plánuji jej odvéz do prodejny, kde ho zkusí vystavit a třeba se najde nějaký kupec... ale zase - ty vzpomínky, co jsme spolu zažili, ty tisíce kilometrů, ty stovky hodin... nyní začíná nová éra, ale to už je prostě tak - vývoj nejde zastavit.

Už je toho dost. No, status na Fcb by byl v tomhle případě opravdu dlouhej a nepředpokládám, že by to někdo vůbec četl. Pravda je ale ta, že jsem se pěkně "vykecal" a je mi hodně líp než na začátku. No, třeba na tom něco bude - podělit se s někým o své zážitky.
Pořád ale nechápu, proč tedy odpovídám, že nic nového není...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
-