Johnova pomsta

15. ledna 2012 v 8:00 | gms |  Story
Opatrně postupoval tmavou chodbou vedoucí až někam do daleké temnoty. Nemohl se zbavit toho mrazivého vánku, který na něj šel od boku, přímo z oken. Přesto postupoval dál a věřil, že se konečně dočká. Zvuky jeho kroků se odrážely od stěn chodby a linuly se dál a dál.
A John stále šel. Musí se pomstít. Za to, co udělala, není jiná možnost. Proud myšlenek zavedl jej do událostí, které se staly před necelým týdnem. Ale teď už jí má. Viděl, kam běžela, nemůže být daleko.


Najednou se přímo před ním na konci chodby ozval zvuk hozeného kamínku. Na chvilku se tedy zastavil a poslouchá. Nic. Stále to samé ticho. Postupuje tedy opatrně dál a nespouští oči ze zaměřovadla na hlavni jeho zbraně. Jde chdbou, pořád dál, jde pomalu a každý jeho další krok je krokem k vykonání pomsty. Takové pomsty, která v jeho životě nemá obdoby. Do nedávna to byl milý člověk. Ale pak se něco zlomilo. Do jeho života vstoupila ona a všechny jeho vize byly zničeny. Když jí viděl poprvé, tak krásnou, s vlajícími vlasy ve větru, jak tam stojí. Dala mu naději, aby mu pak mohla vzít jeho vize, pošlapat a roztrhat na malé kousíčky, které se rozlétly po okolí, když do nich zafoukal vítr.

Už ale neměl co ztratit. Neměl žádné starosti, žádné obavy z jeho dalšího jednání. Byl si jist, že dělá správnou věc.
Najednou se před ním cosi mihlo. Neváhal, předmět zamířil a vystřelil. Ozvěna výstřelu byla slyšet ještě dalších pár sekund, ale to už John zrychlil svůj krok. Blížil se k předmětu, o kterém předpokládal, že je to právě ona. Nebyla. Jakýsi holub, nebo netopýr, v tom šeru to bylo špatně poznat. Pak si uvědomil, že si zrovna počíná neopatrně. Zbraň opět namířil před sebe a pokračuje dál.

Ta chodba snad ani konce nemá. Jde tedy dál, opatrně, pomalu. Hlavu plnou myšlenek na to, jak se jí konečně pomstí a jak se pak bude cítit lépe. Nedokázal by žít s tím, že se nepomstí. Taková věc nemůže být přehlédnuta.
Pak se před ním vynořila obrovská, vysoká zeď. Co to? Chodba tady končí? Pomalu došel ke zdi a prsty se jí dotýká. Je hladká. A mokrá. Kde je sakra?

Vtom se přímo za ním ozval nějaký zvuk. Prudce se otočil a stiskl spoušť. Cvak... Cvak, cvak... Došli mu náboje. Až nyní se z temného rohu jednoho okna vynořila známá osoba. Rozeběhl se a skočil přímo po ní. Avšak, byla to lest. Pouze přelud, nebo něco takového. Nikdo tam nestál. Byl to kus zdi, který vyčuhoval ven a vypadal jako ženská postava. Johnova fantasie a chtíč byly veliké. Skočil plnou silou přímo proti kamenému výstupku. Prudce se udeřil do hlavy a ztratil vědomí, odrazilo ho to přímo ven, z okna. Padal, ale už nic nevnímal. Po dopadu na tvrdou skálu byl konec.

Najednou se z jednoho z oken ozval dívčí smích. Byl to smích provokativní a vítězoslavný. Julie byla chytrá mrcha a když na začátku chodby zmizela na okamžik z dohledu, sundala si boty a tiše si stoupla do tmavého rohu. Když se v chodbě ocitl John, šla tiše, jako myš, kousek za ním. Protože ale nechtěla nic riskovat, vzala si zpoza roku kamínek, který pak těsně před koncem chodby hodila před Johna, aby se zbavil poslední kulky ve své zbrani. Trochu jej ale přecenila, když John nevystřelil. Byla to náhoda, že se zde ocitl ten holub. Trefený holub prostě neměl zrovna svůj den, když byl ve špatný čas na špatném místě, ale ve správný čas a na správném místě pro Julii.

Když se dosmála, byla nakonec ráda, že už to má John za sebou. Stejně by se nikdy nedozvěděl pravdu. A kdyby ano, nikdy by jí neuvěřil.
Julie byla jeho třídní učitelka.


Vysvětlení:
John byl pilný student a celý rok se poctivě učil. Všechno dokonale znal a uměl, proto neměl ze zkoušky strach. Byla tu ale jedna věc. Chodil s dcerou jeho třídní učitelky a ta jejich vztah neschvalovala. Dala tedy Johnovi špatné ohodnocení a tím mu znemožnila postup na jeho vysněnou školu. Takto si to vyložil John.

Proč se ale ocitli v té chodbě a proč měl John oblek? Ten den, kdy se odehrává příběh, měli zrovna maturitní ples, který se konal na místním starém hradě. Johna ale příšerně štvalo, jak se k němu jeho učitelka zachovala a už vůbec její poznámky, které měla, když tančil s její dcerou. Obratně tedy vzal místnímu securiťákovi zbraň a začal po ní střílet. Ona ale utelka, tak běžel za ní.

A jakou že to pravdu se neměl John dozvědět? Na zkoušce mluvil o úplně jiné látce. Nepochopil zadání.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ebolin Ebolin | Web | 15. ledna 2012 v 8:59 | Reagovat

Zajímavé ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
-