První veřejné vystoupení

10. prosince 2012 v 8:00 | gms |  Pianista
Nebyl bych to já, abych se nepochlubil, že jsem před týdnem absolvoval své první veřejné dobrovolné "vystoupení" Abych to ale uvedl na pravou míru - na veřejnosti jsem sice už hrál, ale bylo to jednak před deseti lety a druhak to bylo nedobrovolně v lidušce před porotou na soutěži, kde jsem obsadil se svoji "strašně moc oblíbenou" etudou pěkné třetí místo... ze tří Tímto byla ukončena má kariéra veřejné produkce, až doteď. Dostal jsem nabídku, že by bylo pěkné zahrát něco naživo lidem. Bylo to k dvacátému výročí Obchodní akademie v Chomutově, kde jsem měl za úkol v jedné třídě hrát na piáno a dělat takovou "kulisu" rozléhající se po celé budově. Bylo mi řečeno, že lidé budou jenom procházet a namátkou se možná někdo zaposlouchá. Ale chyba lávky...


No co vám budu povídat. Nejdřív jsem měl strach, pak jsem měl odvahu, že to bude brnkačka a ráno, v onen den, se mi klepaly ruce a celej sem se cítil nesvůj. Tak jsem nejdřív po škole jen tak bloumal a když jsem si konečně dodal odvahy, usedl jsem před piáno a začal svojí vymyšlenou pomalou písničkou, abych se nějak uklidnil.
Z počátku to šlo, ale když jsem hrál už asi třetí písničku, začali se tam hromadit lidi a poslouchali a dost mě to zneklidňovalo, aby mé rozklepané ruce náhodou nestiskly špatnou klávesu. Stalo se. V ten okamžik mě polil pot a já na chybný přehmat navázal úplně jinou písničku s improvizovaným epickým přechodem Bylo to tak neuvěřitelné, když mi bývalí i současní studenti a jejich kamarádi a vůbec všichni, kteří byli zrovna ve stejné třídě, najednou začali po každé písničce tleskat. Popravdě jsem fakt netušil, že se to bude líbit až tak, aby mi za to někdo zatleskal.
Pak začal program školy a já si mohl dát na chvilku voraz. Nevěděl jsem jak se mám chovat, co říkat, takovej pocit jsem v životě neměl.
Ale co mě dostalo nejvíc - po skončení programu jsem se chodbou pomalu (ale opravdu pomalu, protože jsem pořád nevěřil, že se mé hraní někomu fakt líbí) vracel ke třídě s piánem a tu mě oslovila jedna slečna, jestli bych ještě něco nezahrál, že se jí to moc líbí Tak mi zaplesalo srdíčko, že jsem souhlasil a hrál. Dotyčná si přisedla vedle a poslouchala, spolu s dalšími, jak hraju.
Začal jsem pozvolna, pomalými písničkami, ale když mi bylo sděleno, takovým smutným hláskem, že hraju strašně pěkně, bylo mi jasné, že asi hraju moc smutně... Tak jsem začal trochu živěji a bylo hned veselo a lidi opět tleskali.

Víte, je to poprvé v životě, co mi lidé tleskají za něco, co jsem se dlouhá léta "učil" sám. Nikdy jsem, a ani nebudu, brát hraní na piáno jako profesionální zaměření. Vždy to pro mne bude jen koníček, ke kterému se budu rád vracet.

Byl to rozhodně jeden z mých nejlepších dnů v životě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kerria Kerria | Web | 10. prosince 2012 v 9:10 | Reagovat

Blahopřeju.

2 Japonský dům a rozhovory Japonský dům a rozhovory | Web | 10. prosince 2012 v 13:53 | Reagovat

Taky gratuluji, Publikum je nejlepší, kdyš tleská, kdyby mojí tvorbu co dělám já mohl taky takhle někdo ocenit.

3 gms gms | Web | 10. prosince 2012 v 17:54 | Reagovat

[1]:Díky :)
[2]:Byla to fakt ojedinělá příležitost a opakovat se asi už nebude... je to tezky nekde sehnat piano na verejnosti :)

4 chiarore chiarore | Web | 13. prosince 2012 v 13:40 | Reagovat

Přidávám se ke gratulantům :) Z článku jde slyšet ten druh radosti, který má dítě, když najde pod stromečkem vysněnou hračku. To mě vždycky rozveselí na zbytek dne :)

5 gms gms | Web | 13. prosince 2012 v 17:59 | Reagovat

[4]:Děkuji :) Jsem rád, že má radost i někdo jiný než já :)

6 Vanimaré Vanimaré | Web | 20. ledna 2014 v 9:22 | Reagovat

Přidávám se ke gratulacím. Taky jsem vždycky nervózní, když mám hrát na veřejnosti. Hlavně ze začátku skladby a pak když se někde netrefím na klávesu nebo pedál. Jen mi zatím nikdo nezatleskal. Tleskám si sama v duchu, že jsem to dohrála.
Jinak máš pěkné nahrávky. :-)

7 gms gms | Web | 20. ledna 2014 v 20:35 | Reagovat

[6]: Děkuji :) Jak dlouho a kde hraješ? :) Nervozita je normální, stačí se s ní nějak vypořádat a pak to jde samo :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
-