Nemocný

8. července 2013 v 8:00 | gms |  Story
"Jsem nemocný." odvětil Patrik, jakoby jen tak, mimochodem, a sklopil hlavu.
"Jak jako nemocný? Co ti je?" ptám se ho, protože vypadal, že ho to hodně trápí.
"Neboj, neni to nic fyzickýho. Je to v hlavě. Asi jsem blázen."
"Teď nechápu, kam tím míříš. Co se dějě?"
"Mám slabost pro krásné ženy." a Patrikovi se začaly lesknout oči.
Chtělo se mi smát, ale potlačil jsem to a vážným hlasem jsem se zaptal: "Děláš si srandu? Vždyť to je u každého chlapa normální, že se mu líbí hezký holky."
"To neni tak jednoduchý."
"Tak to vyklop, co se děje?"

Patrik se napil Coly, a hlasitě polkl.
"Jak dlouho se známe? Deset let? Podívej, co všechno jsme společně vyřešili. Od školy, přes práci, až po vlastní bydlení. Přece víš, že když byl někdy nějaký problém, řešili jsme ho spolu. Teď je tu další problém, tak se nestyď a řekni, o co jde."
"Tak dobře. Asi jsem blázen."
"Jo, jo, to už jsi řikal. Ale nech rozhodnutí na mě ok?"
"Vždycky když vidim nějakou holku, která je fakt kus, tak na ni pak musim pořád myslet. Je to hrozný. Třeba chci zapomenout a myslet reálně na to, že žádná taková holka se mnou nebude chtít nic mít. Jenomže to prostě nejde. Když se pak se mnou chce seznámit nějaká normální holka, která vypadá úplně normálně, prostě to nejde a musím myslet na to poslední, co jsem viděl."
"No... tak to by vysvětlovalo, proč jsi pořád sám."
"Nepochybně. Na to jsem přišel už dávno. Asi mi není souzeno žít s někým."
"Protože jsi také dost vybíravej. Když ty většinu holek odmítněš, protože se ti prostě nelíbí. To je od tebe dost sobecký, nemyslíš?"
"Je. Já to vím a klidně to přiznám. Stydím se za to a vím, že je tím hodně zraňuji, ale já prostě jinak nemohu. Nedokážu chodit s někým, když si budu zároveň představovat někoho úplně jiného."
"Ty nejsi nemocnej. Máš jenom hold takový problém."
"No problém to je a dost velkej. Mě samotného to dost sere, když přijdu k hezký holce a ona řekne sorry, ale nejsi muj typ, nebo sorry, ale teď nikoho nehledám. Mě už to ani nebaví se pořád těm nádhernejm kusům doprošovat. Jenomže pak na ně myslim do tý doby, než narazim na jinou."
"Ty prostě žiješ v představě, že tě každá, pro tebe hezká, holka chce a ty druhé pro tebe nejsou to pravé."
"A ty bys chtěl snad chodit s někým, kdo se ti nelíbí?"
"No... to asi ne. Ale nevím."
"Tak visíš. Počítám, že Jenny se ti líbí a proto s ní také jsi. Jasně že je to jenom jedna z mnoha věcí, proč spolu jste, ale určitě to tak je. Všilm by sis jí tehdy v tom letadle, kdyby tě vzhledem nezaujala? Přisedl by sis k ní, kdyby se ti nelíbila?"
"Máš pravdu, asi ne, ale musíš uznat, že je to také hodně velká náhoda."
"To je další věc. Náhoda. Víš jak to mám já s náhodou..."
"No, bohužel vím, že nejsi zrovna dítě štěstiny, ale musíš uznat, že nejsi zase ten, na kterého se lepí problémy."
"To máš recht. Vždycky může bejt hůř. Ale tak mi řekni, co mám dělat?"
"Člověče, musíš si najít nějakou jinou zábavu, než jenom koukat po holkách."
"A co jinýho se dá dělat, když jdu třeba po městě? Natož teď v létě..."
"Ty vole ty si případ. Prostě si všímej víc okolí, přírody, památek, aut. Vždyť holky nejsou to jediný na světě, o co se může chlap zajímat."
"Hm." Patrik se zamyslel a se svraštěným čelem se napil. Pak bylo chvíli ticho, a bylo vidět, jak přemýšlí.
"Nad čim dumáš?" rozlomil jsem hluk ticha.
"Nad tím, cos mi řekl. Najít si něco jiného, co mě zabaví. Co odláká moji pozornost."
"A máš už nějaké nápady, co by to mohlo být?"
"No, zajímám se o počítače..."
"No tak to vynech. Nemůžeš zase celej den sedět u kompu a nechodit do společnosti. To pak ani té náhodě moc nepomůžeš. Jaké máš další nápady?"
"Baví mě jízda na kole."
"No, to už je lepší. Můžeš přemýšlet nad tím, kdy a kam jet, plánovat trasy a tak. Když se někde zastavíš, můžeš s nějakou hodit řeč, pokud tam bude také na kole."
"Jo jasně. Pokud tam bude na kole a bez x dalších kamarádek nebo bez chlapeckého doprovodu. Loni jsem viděl jen dvě."
"No aspoň dvě, pořád lepší, než nic."
"Hm... pak mě baví focení třeba ještě."
"A co kdybys to spojil? Kolo a focení? Můžeš jezdit na kole a fotit různá místa. To vypadá jako pěkný koníček, který tě může zabavit."
"To je fakt, to nezní zase tak špatné."
"Hele a co na klavír? Nepřemýšlel jsi, že bys někdy někam chodil hrát?"
"Přemýšlel, ale víš jak to je... Veřejná produkce, hromada papírování, a vůbec - najít podnik, kde je klavír, je tady u nás prakticky nemožné."
"Ale na to by se člověče lepily holky, které by tě chtěly. A pak už by sis jenom vybíral." a začal se kulišácky chichotat.
"No, to je zajímavá myšlenka, ale pochybuju, že by to bylo až tak úžasný." a konečně se mu na tváři objevil úsměv.
"Nebo v nějaké kapele hrát. Zkus si třeba dát inzerát na nějaké webové stránky a uvidíš, co z toho bude."
"Hele, jako bláznivina pro letošní rok to zní dobře."
"Přemýšlej nad tím, každopádně s tím můsíš něco dělat."
"Jasně, budu. Díky, žes mě vyslechl, cítím se hned líp." Patrik se usmál a přiťukli jsme si k dalšímu loku.
---------------------------------------
Příběh je smyšlený, nehledejte v něm prosím žádné souvislosti s mou osobou... :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
-