Experiment: Monstrum

30. září 2013 v 8:00 | gms |  Story
Byl jsem mladý a hloupý. Na holky jsem zrovna moc štěstí neměl, spíš na přátele. Vždycky večer před spaním jsem přemýšlel, proč to tak je. Proč jsem pro všechny vždycky jenom kamarád a holky mě, byť slušně, odmítají. Všichni mí přátelé už byli spárovaní, každý s někým chodil, i ten gay ze třetí lavice už měl "partnera". Nemohu říct, že jsem v téhle situaci byl jediný ze třídy. Ještě jeden spolužák byl na tom stejně. Byl tlustý a měl černé umaštěné vlasy. Je pravda, že nepocházel z nějak bohaté rodiny, a tak se občas stalo, že měl někde na oblečení dírku... Ale ne velkou. Popravdě, ani já bych si jí nevšiml. Vím to, protože jsem jednou slyšel bavit se o něm nějaké holky, které si toho evidentně všimly. No, tak ten také nikoho neměl.


Vždycky jsem byl šťastný, když i okolí bylo šťastné. Každému jsem přál, aby k sobě někoho měl. Byl jsem rád, že aspoň ostatní na tom nejsou jako já, na vše sami. Jenomže, jednou se ve mě cosi zlomilo. Přesně nevím, co bylo tím spouštěčem. Každopádně mi v hlavě uvízla myšlenka, že holky chtějí jen svalnatý a vypracovaný chlapy. Opravdu nevím, jak jsem na to tenkrát přišel.

Myšlenka byla tak silná, že mi to nedalo a začal jsem doma trochu posilovat. Začalo to asi jako u každého sportovního nadšence - sedy, lehy, dřepy, kliky. Nebyl jsem ani nějak tlustý, ani nějak vyhublý. Zkrátka - když jsem se podíval do zrcadla, nebyl tam člověk, kterého by nějaká chtěla. Vlastně... neviděl jsem tam tělo, které by nějaká chtěla.

Sestavil jsem si vlastní tréninkový plán, shlédl několik videí, které vysvětlovali správné techniky cviků a začal jsem. A abych měl nějakou motivaci, každý týden jsem se fotil, abych viděl pokrok.
Ze začátku to moc nešlo. Nějaké změny nebyly moc vidět. Zkusil jsem tedy ještě více zapátrat na internetu a zjistil jsem, že je důležitá také správná strava. Jak kvalitou, tak kvantitou. Začal jsem si tedy připravovat svačiny navíc, a podle nějakého jídelníčku, který jsem našel někde na netu, se začal řídit.

Začal jsem i postupně přidávat na obtížnosti mých cviků, hlavně na kvantitě. A tak se stalo, že už jsem nedělal sto sedů lehů, ani padesát kliků, ale dvojnásob, a stále postupě zvyšoval. Zabralo to hodně času. Ale po měsíci a něco jsem konečně zaznamenal první náznaky výsledku mého snažení. No, co vám budu povídat... Bylo to tak motivující, že jsem začal ještě víc přidávat. Koupil jsem si činky a časem zvyšoval zátěž. Byl to můj nový koníček. A bavilo mě to.

Bavilo mě to až do chvíle, kdy jsem nebyl spokojen s rychlostí mé změny. Musím říct, že jsem se opravdu nadřel a výsledky sice byly, ale opravdu malé. Zapátral jsem tedy opět na internetu a našel si nějakou stránku prodávající nějaké pilule, které zrychlovaly metabolismus a přispívali k nárůstu svalové hmoty. Nebyly ani nějak drahé a navíc byly na přírodní bázi. Tak jsem si k nim přidal ještě nějakou nutriční výživu, aby mé tělo mělo z čeho čerpat energii pro růst svalů.

Bylo to parádní... Po měsíci jsem viděl takové zlepšení, že mi do očí hrkly slzy. "To je ono. To je přesně to, co chci." A opět mě to motivovalo k dalšímu cvičení.

I ve třídě si toho spolužáci všimli. Ptali se, jestli chodím do posilky a já říkal, že ne, že jenom cvičím doma s činkama. Ale nápad s chozením do posilky mi uvízl v hlavě. Peněz jsem měl dost a přeci jen - doma nemám tolik strojů, na kterých bych mohl trénovat. Zaplatil jsem si tedy permici do fitka a chodil tam dvakrát týdně. Ale stále mi to nestačilo a ještě jsem posiloval doma, abych nevypadl ze cviku. Pak jsem byl v posilce už třikrát týdně. A začinalo na mě opravdu být vidět. Holky se na mě začaly dívat... no, tak nějak trochu jinak. Takové pohledy jsem nikdy od nich nevídal a nevěděl jsem, co znamenají.

Časem mi ale začalo opět připadat, že trénink nestačí. Začal jsem si kupovat stále více doplňků stravy a různých podpůrných pilulí, že už se to pomalu vyrovnávalo s běžnou stravou. Pořád mi to ale přišlo málo, protože jsem ani za týden neviděl nějaký pokrok. Pak jsem začal do posilky chodit každý všední den a o víkendech jsem posiloval doma s novými jednoručními činkami, na kterých už byla dvacetikilová zátěž. Věřil jsem, že konečně dosáhnu svého cíle. Na facebook jsem si jednou přidal fotku z posilky a měla docela úspěch. Hodně lidí ji olajkovalo a pár holek přidalo i lichotivý komentář. Našli se i nejspíš závistiví kluci, kteří tvrdili, že jsem teplej. To opravdu nevím, jak na to přišli.

Jak šel čas, stále jsem posiloval. Musel jsem si komplet obnovit šatník, protože už jsem u některých triček neprosunul ruku rukávem. Bylo mi líto se jich zbavit, tak jsem je prodal a za vydělané peníze nakoupil nějaké nové pilule, které díky nové směsi slibovaly extrémní nárůst svalové hmoty. V návodu psali, že maximálně jednu tabletu týdně, že přípravek je velice silný. Jenomže tak pro začátečníky, myslel jsem si. A tak jsem bral jednu ob den. To, co říkala reklama, se potvrdílo. Už po týdnu bylo vidět zlepšení, což mě motivovalo pokračovat a brát jednu piluli denně.

Když jsem začínal, vážil jsem sedmdesát kilo. Nyní mám něco málo přes sto. V posilce jsem velice uznávaný člověk, protože mám, jak říkají: "nejvíc nabušenou korbu". Když jsem byl loni na dovolené a procházel se po pláži, viděl jsem ty samé pohledy holek, děvčat, slečen, dam a paní. Ty samé, jako tehdy ve škole.

Jednou mi přišel email s nabídkou, nechci-li se zúčastnit nějaké body-building silové soutěže. Když jsem se o tom bavil s kámoši v posilce, říkali, ať to zkusím, že nechápou, že jsem se nikdy předtím nepřihlásil. Nenapadlo mě to. Odeslal jsem tedy přihlášku s požadovanými mírami a fotkami. Pak to šlo už samo - výběrové řízení, semifinále a finále. Setkal jsem se s muži, kteří na tom fyzicky byli stejně jako já a někteří i lépe. A to mě štvalo. Když mi předávali cenu za třetí místo, řekl jsem si, že dosáhnu vrcholu a půjdu na maximum. Nakoupil jsem hodně drahé doplňky stravy a živil se jen jimi. Polykal pilule, míchal nápoje, pil energeťáky a jedl a jedl. A posiloval. Až jsem zvedal třista kilo, čtyřista s obtížemi a to mě štvalo, protože vítěz uzvedl pět set. A tak jsem stále více a více posiloval, snažil se, potil se a od rána do večera trávil v posilovně. Díky třetímu místu v soutěži jsem totiž získal sponzora, který mě dotoval a já se nemusel starat o práci a o živobytí. Po několika měsících, když jsem uzvedl šet set kilo, bylo to jasné. Musím vyhrát. A přihlásil jsem se do dalšího ročníku.

Nebudu to nějak dál dramatizovat. Mistrovství Evropy jsem vyhrál a když jsem vyhrál i mistrovství světa, byl jsem šťastný. Ale... pořád mi to nestačilo. Nevím proč, něco mě nutilo stále více a více zvedat zátež a trénovat. Bylo to jako setrvačník. Na MS světa jsem získal pár kontaktů na nějaké lidi, kteří se specializují na růst svalové hmoty. Z chemického hlediska. Ale nic nezákonného, všechno přírodní látky. Hledali někoho,... nějakou testovací opičku. Ozval jsem se jim, ale oni mě odmítli s tím, že na mě to aplikovat nemohou, protože už mám svaly v extrémním stádiu rozvoje a mohlo by to být nebezpečné.

Netrvalo dlouho a ozval se mi jeden člověk. Byl z onoho věděckého týmu vyloučen, protože stál za mnou a přesvědčoval ostatní, aby na mě pokus uskutečnili. Ti ho však odmítli a vyloučili. Tak mi nabídl, že jestli mám stále zájem jít do toho, půjdeme do toho jen my dva. On měl veškeré plány a vzorce okopírované a já tedy souhlasil.

Scházeli jsme se vždy jednou týdně v opuštěném domě na kraji města, který jsme předělali na takové soukromé posilovací centrum kombinované s chemickou laboratoří. Vždy mi udělal důkladné vyšetření a dal mi lžíci toho přípravku, který namíchal. Chutnalo to jako rajčatový protlak, takže nic dobrého. Ale, mělo to opravdu účinek. Po měsíci byl vidět evidentní postup a oba jsme byli spokojení.

Jenomže, pak se to nějak zastavilo. Celý další měsíc jsem trénoval, ale změna najednou nebyla nikde vidět. Rozhodli jsme se tedy pro zvýšení dávky z jedné za týden, na dvě týdně. Pomohlo to. Opět došlo ke zvětšení svalové hmoty a já byl nadmíru spokojen.

Možná bych měl zmínit, že v té době jsem měl okolo sto padesáti kilo, v pase jsem měl něco kolem metru a bicepsový sval na ruce byl obvodem skoro devesát centmetrů - při napnutí. Byl jsem asi jediný na světě. Žádné oblečení mi nepadlo a když jsem přišel do nějakého obchodu, prodavačky jen koukaly a nedokázaly najít velikost pro mě. Naštěstí zde byl stále můj sponzor, kterému jsem svými výhrami v různých soutěžích vydělával a on mě za to poskytoval vše ostatní - až na výživu.

Když došel růst do takové fáze, že jsem sa začínal cítit vyčerpaný, zjistili jsme, že už to mé srdce nezvládá a že kosti už jsou v takovém stavu, že větší zátěž by neunesly. Ale můj přítel byl opět o krok napřed. S touto situací počítal a měl připravenou novou směs, která posílila jak kosti, tak nějakým záhadným způsobem i mé srdce a vůbec celý krevní běh. Opravdu jsem se cítil lépe, bohužel to mělo zásadní vedlejší účinek. Úbytek svalů. S tím ale také počítal a už měl připravenou náhradní směs, která toto eliminovala. Navíc obsahovala i tu předchzí, takže jsme směle dál pokračovali v našem experimentu.

Lidé na ulici se mě začínali bát a raději přecházeli na druhou stranu. Psi na mě štěkali a malé děti se rozbrečely, když jsem se procházel kolem hřiště. Nemohl jsem jezdit hromadnou dopravou, protože bych neprošel dveřmi. I normálnimi dveřmi v domech jsem musel procházet bokem. Někdy to bylo něpříjemné, ale ta moc... Když člověk vidí, že na něj nikdo nemá, hřeje ho to u srdce.

Jednoho dne jsem jako obvykle přišel do naší laboratoře a můj "koordinátor", jak jsem mu říkával, nikde nebyl. Volal jsem mu, ale nebral telefon. Ve večerních zprávách jsem zaslechl jeho jméno. Byl nalezen za městem u řeky. S hlavou vedle těla. Rozbrečel jsem se. Bylo mi ho tak líto. Kdo mě teď bude koordinovat? Pak jsem se vzmužil - musel jsem najít toho, kdo mu to udělal a pomstít jeho smrt. Policie stejně nic nevypátrá.

Zašel jsem do laboratoře, a jelikož jsem věděl, co můj přítel dělal, udělal jsem to stejně tak. Změřil si tlak, puls, kardio, atd... Mrazák byl plný dalších lahví mé životadárné látky. Teď jsem v tom byl sám.

Po měsíci se růst opět zastavil a já už věděl, co dělat. Navíc jsem byl na stopě toho vraha a abych nic nepodcenil, zvýšil jsem dávky na dvě lžíce za týden, pak tři, čtyři a když jsem bral jednu denně, v noci jsem úplně cítil, jak mi tepou všechny žíli v těle, jak mi svaly rostou a napínají se, jak se zvětšují.

Musel jsem spát na zemi. Když jsem ve sklepě zvedal tunové závaží, cítil jsem tu euforii. Žíly, jako hadičky nějakého stroje se mi napumpovaly krví, celé tělo mi tepalo měl jsem pocit, jako bych už ani nebyl člověk. Cítil jsem tu obrovskou sílu a energii chtěl jsem stále víc a víc... Mrazák byl opravdu veliký, ale když pijete jednu lahev denně, vyprazdňuje se pravdu rychle.

Tento příběh vám vyprávím proto, aby někdo znal můj osud. To, jaký jsem byl a co jsem v životě dělal. Poslední dobou už jsem ani nevylézal ven, protože už jsem neprošel dveřmi. Na půdu jsem se už nedostal, protože tam vedly dřevěné schody, které by mě neudržely. Nyní mám skoro čtyřista kilo, v pase dva metry a obvod bicepsů v zátahu přes metr. Svaly na přichu mám veliké jako bochníky chleba, nohy široké jako trámy, které drží podlahu v prvním patře tohoto domu. Je mi třicet. A dalšího dne se nejspíš nedožiju. Mé tělo už to nezváldne. Potřeboval bych další směsi, ale bojím se vyjít ven a hledat někoho, kdo by mi pomohl. Lidé mi říkají "monstrum z toho domu u lesa". Občas ke mě do okna nakoukne nějaký zvědavec, ale když mě zahlédne, vyděšeně uteče. Nemohu do rukou brát křehké věci. Ztratil jsem cit pro sílu. Od rozmačkaných skleniček mám rozřezané dlaně a proto musím pít z kovových hrnků, které tu nechali předchozí majitelé.

Možná se ptáte, jak to bylo se sexem. Můj přítel mi vždycky někde sehnal nějakou prostitutku, se kterou jsem si užil a ona z toho měla také zážitek. Vždy musely být nahoře, protože jednak jsme nemohli být v posteli, která by to vydržela a jednak to bylo kvůli jejímu zdraví, jelikož hrozilo, že bych jí mohl zalehnout. Ale od svých pětadvaceti jsem nemohl uspokojit žádnou. Stejně tak, jak rostly mé svaly, rostl i můj nástroj. V té době byl už tak velký a široký, že to všechny strašně bolelo. Musel jsem toho nechat.

Pokud posloucháte tuto nahrávku, našli jste kazetu ležet vedle mého těla. Nyní jsem po smrti a chtěl jsem, aby se tento příběh dostal na veřejnost. Nemohl jsem jej napsat - neudžím tužku. Na počítači také nemohu nic dělat, protože mám příliš široké prsty. Zbyl mi jen tento diktafon a páska, na které měl můj přítel nahrané své poznámky.
Pokud toto posloucháte, už nežiju. Každý má nějaký osud. Můj byl asi tento. Co víc dodat... Děkuji za tuto šanci... Sbohem.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Václav Hess Václav Hess | Web | 30. září 2013 v 9:50 | Reagovat

Tak ten konec mě překvapil. 8-O

2 Jitka Jitka | E-mail | 30. září 2013 v 10:02 | Reagovat

Moc hezká povídka.

3 Aldaf1 Aldaf1 | Web | 30. září 2013 v 21:36 | Reagovat

Nejvíc mě pobavilo, jak ti vyšlo v druhé polovině článku na konec řádku 4x pod sebou slovo "jsem" :-D Jinak bych tohle asi dětem číst nedával na dobrou noc.

4 zpravar zpravar | Web | 1. října 2013 v 18:40 | Reagovat

[1]: Chtěl jsem to zakončit něčím, na co bych mohl někdy navázat... :)
[2]: Děkuji
[3]: Všímavej jsi :D Tohle určitě není pro děti... mohly by to brát vážně... :D

5 Teeda Teeda | Web | 4. října 2013 v 22:21 | Reagovat

Zajímavý :)

6 sarush ef sarush ef | Web | 6. října 2013 v 12:02 | Reagovat

To je fakt dobrý, možná konec až moc přehnanej, ale výborný :)

7 zpravar zpravar | Web | 12. října 2013 v 17:54 | Reagovat

[5]: Děkuji
[6]: Chtěl jsem konec trochu "opepřit"... :D ale každopádně pokračování bude ještě drsnější :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
-