Vlak života

9. září 2013 v 8:00 | gms |  Názory
Život je jako vlak, ve kterém trávíme svůj čas. Každý vagón je část našeho já, kde se ukrývají různé věci spojené s naším Já... Vlak jezdí na uhlí, které musíme stále přidávat, abychom udržovali oheň pod kotlem. Stejeně tak, jako musíme jíst a pít. Celý vlak řídí strojvedoucí. A kdo to je? Ne, my to nejsme. Strojvedoucí se jmenuje Osud. Občas ho můžeme navést na jinou trať, občas nám může znepříjemnit život.


Lidé do našeho vlaku nastupují a vystupují, někteří v něm pobudou déle, někteří jedou jen na další stanici. Výjimečně se najde někdo, koho musíme vyhodit za jízdy. Někteří lidé se usadí v jednom z našich niterních čalouněných kupé a když odcházejí, něco ze sebe tam nechají. Ať už jako památku, vzpomínku, nebo zážitek. Vlak má ale i nákladní vagóny. V některých jsou uloženy naše znalosti, naše zkušenosti, v jiném zase naše vzpomínky.

Hodiny ve škole jsou pro nás nákladními stanicemi, kde vlak nabírá do nákladních vagónů nové znalosti. Některé vypadnou na trať, jiné se uchytí. Záleží na tom, co kam dáváme. Pokud budeme lít kapalné znalosti do vagonu určeného pro krabice, asi nám toho moc nezbyde.

Může se stát, že se na trati objeví překážka. Pak je jen na nás, jak s ní naložíme. Jestli budeme čekat, až nám s ní někdo pomůže, nebo z vagónu důvtipu překážku sami odstraníme a budeme pokračovat dál. Na cestě jsou ale i tunely. Někdy hodně tmavé, kdy si nevidíme ani na špičku nosu, jindy osvětlené, kdy přesně víme, kudy jedeme.

Občas se stane, že se budeme blížit k výhybce, která má více odboček. Můžeme popíchnout strojvedoucího, aby zatočil tam, kam my chceme. Když mu jasně dáme najevo, že se chceme dát cestou na sever a uděláme pro to maximum, jistě bude ochotný nám vyhovět. Někdy na něj platí vstřícnost, jindy zase pevný a jasný postoj. Vždy je ale potřeba si uvědomit, že nikdy nelze z kolejí sjet. Někdy se ale přesto objeví nenápadná výhybka, která je zarostlá křovím a těžko by si jí někdo nepozorný všiml.

Ano, i tento vlak může vykolejit. Pouze ze dvou důvodů - má-li špatného strojvedoucího, nebo je-li někde technická závada. Ať už na kolejích, nebo přímo ve vlaku. Někteří lidé úmyslně vlak vykolejí a skončí tak jejich vlastní cestu. Smutné, ale bohužel, někteří spolucestující toho mohou dosáhnout.

Viděl jsem již vlaky, které toho měly hodně za sebou, a přesto se drželi na kolejích a statečně jeli dál. Viděl jsem i vlaky, které jeli rychleji než ten můj a nyní jsou postatně dál. Ale i naopak. Některé jsem nachal za sebou. Občas jsem nějakému vlaku pomohl s těžkým nákladem, ale i mě jiné vlaky pomáhali s nákladem, který jsem vezl.

Když vlak jede, my jedeme s ním. Vždy po trati, která vede naším životem. Někdy je pěkné, když přistoupí někdo, kdo s ními jede více než jednu stanici. Nejkrásnější je, když je to někdo, kdo s námi dojede až na konečnou.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 PoprockCZ PoprockCZ | E-mail | Web | 9. září 2013 v 18:35 | Reagovat

Krásný článek - pěkně řečeno! :)

2 Aldaf1 Aldaf1 | E-mail | Web | 11. září 2013 v 21:27 | Reagovat

Skvělé... dalo by se to použít jako substitut metody "Řeka života", co myslíš? :-)

3 zpravar zpravar | Web | 11. září 2013 v 21:52 | Reagovat

[1]: Děkuji :)
[2]: Částečně ano, co se cesty života týče. Ale řeka neobsahuje tvé vlastní já kdežto vlak obsáhne právě i tvou osobnost :)

4 Míša Míša | E-mail | Web | 14. září 2013 v 23:11 | Reagovat

... vyhodit :) To jo, ale jak se někteří drží dveří.

Jinak je to pěkný motivační článek, docela mě povzbudil.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
-