Co by bylo, kdyby?

18. listopadu 2013 v 8:00 | gms |  Názory
Občas si kladu otázku, co by bylo, kdyby. Co by bylo, kdybych se před čtyřmi lety nerozhodl pro studium na VOŠ, ale šel si hned shánět práci? Jakou bych měl? A měl bych vůbec nějakou? Nebo, co kdybych šel studovat někam jinam, na vysokou? Kolik nových lidí bych poznal, co nového bych prožil?


Rozhodl jsem se ale pro tříleté studium na VOŠ. Tak jsem poznal několik nových fajn lidiček, ale také úplný opak. Na VOŠce jsme měli ve třetím ročníku prvního semestru povinnou praxi. Měli jsme na výběr. Mohl jsem si vybrat praxi na vlastní pěst, ale já si zvolil nabídku od školy, která mě, a ještě třem dalším spolužákům, zajistila praxi sice v jiném městě, ale ne tak daleko. Zato ale v prestižní japonské firmě. Protože jsme byli tři, vybírali jsme ze tří různých oddělení - dva personální a jedno v kvalitě. Jak by to asi dopadlo, kdybych si nevybral oddělení kvality? Dostal bych potom stálou práci? Jelikož jsem se osvědčil (byť ne přímo v onom oddělení), nechali si mě do konce školního roku na dohodu.

Pak musela jedna kolegyně odejít. Co by bylo, kdyby neodešla? Byl bych bez práce? Nebo bych získal to místo v jiné firmě, které mi bylo nabízeno? Nebo bych byl v jiném oddělení, do kterého budu brzy zařazen? Ale kolegyně odešla a já díky tomu získal hned po škole stálou práci. Jsem za ní moc rád, rád ji dělám a rád využívám své znalosti z výpočetních systémů, protože pomáhám ostatním, když si s něčím neví rady. Jsem rád užitečný. Efektivní.

Jsme tam skvělý kolektiv, dobrá parta. Poznal jsem i super kámoše, se kterým občas chodíme pařit a nahánět holky na diskotékách. Netušil jsem, že mě čeká právě tohle. Jsem šťastný. Ale předtavte si, co by bylo, kdyby shoda všech těchto okolností neproběhla? Kdybych se tenkrát nerozhodl pro VOŠ, kdybych se nerozhodl pro práci v tom oddělení? Kde bych těď byl? Co bych dělal? To už se nikdy nedozvím. Důležité je, že jsem šťastný. Můžná to je všechno jen náhoda, možná je to právě to, čemu se říká "osud". Mohlo by být třeba i lépe? Nepochybuji, určitě by se našla jiná cesta, díky keté bych mohl být ještě šťastnější. Ale i naopak - určitě byla i cesta, při které bych tak šťastný nebyl.

Rozhodnutí je to, co z nás dělá lidi. Vlastní názory a výběry z nás dělají právě to naše "JÁ" a ukazují nám cestu, kterou se právě ubíráme. Díky možnosti volit, si stavíme každý vastní cestu a záleží na nás, jak schopní jsme rozhodnout se a pro co.


Co by bylo, kdybych se tenkrát nerozhodl, že budu dělat klavírní hudební podklad na dni otevřených dveří na obchodce? Díky tomu jsem poznal jednu opravdu skvělou holku - místní studentku. Hodně se jí líbilo, jak jsem hrál, a přes internet si mě našla a kontaktovala. Bylo to krásné období, bylo to během té praxe, jak jsem o ní psal výše.

Jenomže. Vše bylo trochu jinak. Ona nebyla jediná. Já byl zaslepen a neviděl, co všechno mi přináší. Musel jsem myslet na jinou, kterou jsem poznal zase na jednom posezení se starými přáteli ze střední. Byla nádherná, co si budem povídat, a já byl slepý. Slepě jsem věřil tomu, že spolu jednou budem a proto jsem slečnu z obchodky odmítl. Zlomilo jí to srdce. Něco tak ošklivého jsem v životě nikdy neudělal... Teď si to vyčítám, protože vidím, co jsem tím ztratil. Jak jsem někde četl - člověk neví, co má, dokud to neztratí. Přesně můj případ. Obě si pak našly někoho jiného a já pokračoval opět ve starém životě, ve kterém mám v srdci jen sám sebe.
Teď už vím, že to byla pitomost, tenkrát jsem se rozhodl špatně a navíc jsem tím ublížil skvělému člověku. Jsme teď jen kamarádi, ale když jí vidím, vyčítám si, že jsem jí tak ublížil. Teď je šťastná (doufám) a já musim za své rozhodnutí zodpovídat.

Díky těm disko pařbám se na ni snažim zapomenout. Na zábavě je to ok, ale když je po všem, zase mi začne chybět. Ne každé naše rozhodnutí je pro nás výhodné. Chtěl jsem napsat - správné, ale co já vím, která rozhodnutí jsou správná a která špatná? Myslím, že se to nedá určit. Každopádně je to pro mne veliká zkušenost.

Kdybych měl možnost vrátit čas, vrátil bych ho? Ne. Nikdy nevím, co mě ještě v životě čeká. Třeba se mi díky tomuto rozhodnutí otevřely jiné dveře. Třeba bych ani nechodil pařit a nechtěl na někoho zapomenout. Třeba bychom se ve výsledku k sobě ani nehodili a já bych litoval, že jsem vrátil čas. Nelituju mého rozhodnutí, jen lituju, že to odnesl úplně nevinný člověk.

To, co se kdysi stalo, se prostě stalo a jestli to bude mít vliv na budoucnost, uvidíme.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 freedom-i-wish freedom-i-wish | E-mail | 19. listopadu 2013 v 16:52 | Reagovat

Co kdyby? Tu otázku si též kladu poměrně často. V téhle spojitosti se hodně mluví o osudu, ale na ten nevěřím. Podle mě je celý život o neuvěřitelných shodách náhod, protože celý ten chaos se prostě řídit nedá. Chaos se nejlépe řídí sám.
Vlastně jsem tím chtěla říct, že je to skvělá úvaha a jsem ráda, že jsou na světě lidé co si stojí za svými rozhodnutími, i když litují toho, co jimi způsobili. :-)

2 zpravar zpravar | Web | 21. listopadu 2013 v 9:19 | Reagovat

[1]:Chaos se nejlepe ridi sam... No, neco na tom bude :) Ale i tak bych byl nekdy radeji, kdybych i ten chaos mohl aspon trochu smerovat... :)

3 Intuice Intuice | E-mail | Web | 21. listopadu 2013 v 13:27 | Reagovat

Vše je předem dané. Tak to prostě je. Vše má svůj důvod, proč to tak je. I to dobré, i to zlé. :-)

4 Alda Alda | Web | 24. listopadu 2013 v 14:49 | Reagovat

Já si vždycky při takových myšlenkách říkám, že minulost můžu jen zanalyzovat, poučit se z ní pro příště a nebýt sám se sebou nikdy absolutně spokojený, protože to vede podle mě k vlastní záhubě.

5 Kerria Kerria | Web | 25. listopadu 2013 v 23:03 | Reagovat

Když jsem nastoupila do svého současného zaměstnání, říkala jsem si: "Kdybych tenkrát poslechla tátu a šla na tu chemickou školu, mohla jsem dnes mít v práci lepší postavení."
Jenže ono to není tak jednoduché. Kdybych chodila na jinou školu, měla bych i jiné přátele a chodila na jiná místa... S největší pravděpodobností bych nikdy nepoznala svého muže (za naše seznámení částečně může kamarádka ze střední :-)  ). Tím pádem bych nebydlela tady a nepracovala v té fabrice... Takže bych tu chemickou školu třebas vůbec nepotřebovala :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
-