Bilance roku 2013

23. prosince 2013 v 8:00 | gms |  Informátor
Konec dalšího roku se nachýlil a já se rozhodl přeci jen napsat ještě takový souhrnný článek událostí, které se udály v mém osobním životě. Pravda, už jsem něco napsal v článku na "oslavu" mých 23. Narozenin, a jistá slečna Septembrová mne poňoukla k napsání tohoto článku. Ze zvědavosti jsem si pročítal loňský článek, který jsem napsal... U některých bodů mi bylo divné, že tomu už bude rok, co se udály... Uteklo to tak rychle... Zajímavé.


1) Absolvoval jsem Vyšší odbornou školu
... a zařídil si tak titul "DiS." za svým jménem. Absolutorium jsem čekal v honosnějším podání, něco na způsob maturity. Realita však byla trochu jiná. Možná proto, že jsme tam v podstatě byli jen čtyři. Nebylo to jako na střední, kde byla plná třída spolužáků čekajících na svůj rozhodující okamžik. Zkrátka - bylo to takové komornější.
Celé to trvalo půlden a díky tomu, že jsme tam byli jen čtyři, jsme se střídali tak, že jsme se ani navzájem nevídali. Pravda, byl jsem sice v první pondělní skupině, ale zato s lidma, které jsem popravdě moc nemusel... Takže bych vlastně měl být rád, že jsme se jen míjeli.
Obhajoba práce dopadla na výbornou. Aby také ne, když jsme na přípravě strávil celé hodiny a hodiny. A to není myšleno ironicky... Opravdu mne to téma bavylo a zajímalo, kam až budu schopen dojít. A momentálně v tom také pokračuji. Sice trochu jiným směrem, ale stále to je pro mne téma zajímavé a inspirující. Kdyby někdo nevěděl, jedná se o téma "Počítačová simulace lidského myšlení".

2) Získal jsem stálou práci
Už od nástupu na Vošku jsem počítal s tím, že tam, kam půjdu na půlroční povinnou praci, budu jednou pracovat. A žádném případě už jsem nechtěl dál studovat. Bylo to pouze krajní řešení, které mám vždy. Jistě, mohlo to také dopadnout tak, že by mě v té firmě nevzali. Díky tomu jsem zjistil, jak důležité je umět se projevit. Jak důležité je všechny přesvědčit o svých schopnostech.
Jsem tam spokojený. Občas nuda, ale ideální práci bych si těžko sehnal. Na finance si stěžovat nemohu, na mamahotel taktéž ne, takže když nejsem nespokojený, jsem tudíž spokojený. Jsou tam fajn lidičky, s některými chodíme pařit a je zábava.

3) Noví přátelé
Díky nové práci jsem poznal spoustu nových lidí. Kolegů, kolegyň, kamarádů, kamarádek. Je to jako kdybych celý život žil v nějaké krabici a teď najednou jsem vylezl a vidím, co všechno jsem mohl zažívat, kdybych měl takové přátele už dříve. Jestli jsem se tehdy cítil se svým životem spokojený, tak nyní musím být na vrcholu blaha, protože mít dobré přátelé, je snad nejdůležitější, co můžeme v životě mít.

Tito lidé mi otevřeli úplně nové možnosti života. Hlavně co se společnosti týče. Kdo čte můj blog pravidelně, asi tuší - chodíme kalit. Je to perfektní. Pomáhá mi to do jisté míry překonávat vztahovou houpačku a poznávat nové přátele. Tajně doufám, že třeba právě tam potkám tu pravou...

4) Velká rodinná dovolená
Letos jsme byli poprvé, jako celá velká rodina, na týdenní dovolené v jedné české vesničce. Abyste rozuměli - pod pojmem "velká" se skrývá opravdu četná rodinka - Já, moji rodiče, strejda a teta, moje ségra, její syn a její přítel z Katalánska a jeho rodiče. Takže skupina o deseti lidech. Razili jsme třemi auty a byla to opravdu dobrodružná výprava.
Zažili jsme horké dny, kdy jsme se váleli u venkovního bazénku, grilovali a chodili na procházky. Také jsme tam zažili bouřku, a to pěkně silnou.

5) Dovolená ve Španělsku
Tento rok jsem byl s rodiči ještě na jedné dovolené, tentokrát ve Španělsku, v Andalusii. Také jsme dělali výlety, hlavně do Malagy a okolí. Super bylo, že celé pobřeží bylo propojeno vlakem, kterým se dalo dostat v podstatě kamkoliv. A vlask to byl opravdu moderní. Samozřejmě bylo lážo plážo, a můj názor na Španělský holky se nezěnil - postavami jsou nádherné, ale v obličeji... na češky prostě nemaj :D

6) Vztahová houpačka
Jak jsem se v tom loňském článku zmínil, že "Mé a její srdce pohltila láska. Zatím to netrvá tak dlouho, ale co neni, musí být", tak nakonec bylo. A bylo to super. Jenomže se zde objevila ještě další, která způsobila zhroucení celého vztahu. Ale ne její vinou, ale mojí. Protože jsem zkrátka chtěl za "lepším". Alespoň jsem si myslel, že je to "lepší". Nebylo. A přesně jak se řiká: "Kdo chce moc, nemá nic." Já si zkrátka nemůžu vybírat, proto musím být spíš já někým vybrán. A to nenarážím na seznamování přes net, které podle mého názoru nefunguje. Alespoň ne tak idealisticky. Ale za odpověď přece nikdo nic nedá...

No ale zpět k oné LadySeptember. Jestli si to teď čte, možná si kouše nehty zvědavostí, co přijde. Jestli ano, může to znamenat, že jí nejsem lhostejný i přesto, jak se ke mě poslední dobou staví.
Spolužák z Vošky vždy říkává, že slepované vztahy jsou na dvě věci... Pravda, že ten náš se rozpadl a asi jsem idiot, když jsem ho chtěl slepit. Protože když se porcelánová mísa rozbije na milion kousíčků, nikdo jí už nepomůže. Jo, já jí rozbil, vím to, mrzí mě to, ale víc už prostě dělat nemohu.

Takový jeden pokus o slepení jsem zkusil - poprvé jsme šli s Lady do kina. No, popravdě, tehdy jsem šel poprvé s holkou do kina... Jestli přijde letos Ježíšek, jsme se dozvěděli. Ale já se stále nedozvěděl, jak to mezi námi je. Chvilkama mám pocit, že bez ní nemohu žít, chvilkama ji nesnáším a nejraději bych ji neviděl. Nevím, co jsem si od toho kina sliboval. Popravdě, čekal jsem, že to bude jako v těch filmech, že se v nějakých okamžicích ti dva vůbec filmu nevěnují. No, tak to je asi jenom v těch filmech. Párkrát mi napsala, že jí chybím, ale to je asitak všechno. Mohu si to vysvětlovat několika důvody, ale myslím, že bude lepší to vůbec neřešit a jít dál.

Když se na mě dívá, úplně mě odzbrojuje a já si nemůžu pomoct. Pak začne mluvit o nějakém kroužku mezi oči a už bych si přál být co nejdál. Pak se zase bavíme a smějeme se a chtěl bych jí být co nejblíž. Ale pak mě odstrčí a akorát jsem zklamaný. Pak si zase povídáme, zase se začínám zamilovávat do jejího hlasu. A pak si nechá vyholit kousek vlasů ne jedné straně. A už je mi zase protivná.

Když jsme se pozali, byla to super holka a já ji odkopl. Přijde mi, že od té doby se chce změnit. Nevím proč, ale mít takové nesmyslné nápady mi přijde prostě hloupost. Na jednu stranu je jí jedno, co si ostatní myslí, a na druhou stranu vypíná písničky z mobilu, když někdo prochází. Na jednu stranu je jí jedno, co si o ní ostatní myslí, hlavně že se cítí dobře. Na druhou stranu jí vadí, když si ostatní myslí, že se mnou je jenom kvůli dobrým známkám, na které stejně nemám žádný vliv... Takže nevím. Je to jako na houpačce.

Z celé té věci pro mne vyplývá jediný závěr. Nesnášim lidi, kteří neví, co chtějí... Moment... nepsal jsem už o tom někdy?... Whouaa - tady to je. Fascinuje mě, že jsem si na tenhle článek vzpomněl. Jak to ale celé mám řešit a netrápit se tím, nevím. Buď ať mi řekne narovinu, že je definitivní konec, nebo ať udělá něco jiného na důkaz opaku. Každopádně, když nebude dělat nic, budu se s tím muset vyrovnat sám a rozhodnou se, buď jestli stále stát o ni i za cenu neustálého "zklamávání", nebo druhá možnost - úplně vypustit a hledat nové ideály. Tahle nerozhodnost mě ubíjí. A proto asi nebude na škodu se rozhodnout pro tu druhou možnost, i když mi asi bude hodně dlouho chybět.

7) Makám na sobě
Ještě jeden bod, pro takové odlehčení od předchozích řádků. Už dlouho vím, že musím na sobě pořádně zamakat. Nabrat hmotu a pořádně cvičit. Stvrzením nákupu nějakých suplementů jsem podepsal pakt, že to opravdu myslím vážně. Jím více a častěji a cvičím doma, třikrát týdně, šest sérií po deseti a každý týden zvyšuji náročnost (kvantitativně i zátěžově). Leh-sedy s a bez ukotvení a s po domácku vyrobenou jednoručkou, kterou cvičím bicepsový zdvih a tzv. "nadhlavový" zdvih. Prolínám to s pár cviky na žebřinách. Domácí jednoručku jsem si vyrobil z oje starého žebřiňáku a jako zátěž používám petky od Coly naplněné pískem. Oj má deset kilo a jedna petka čtyři, přičemž tem mám zavěšené čtyři. Takže celkem 26 kilo. Pro začátečníka myslím dostatečné.

Už takhle makám zhruba třetí měsíc s tím, že před měsícem a půl jsem nasadil suplementy. Podle různých analýz a měření, které jsem prováděl jsem zatím zjistil, že jsem nabral něco málo přes sedm kilo, obvod bicepsi se zvýšil o půl centimetru a podle časosběrných fotek, které dělám pravidelně jednou týdně před zrcadlem, jsou výsledky i vidět. Fotky sem přidávat nebudu, je to čistě soukromá věc a i LadySeptember ví, že kdyby mě chtěla vidět, tak jedině naživo. Zkrátka nebudu riskovat zneužití.

Jak dlouho mi to vydrží, uvidíme. Každopádně, Ježíšek mi slíbil přinést ještě jednoruční činky a pokud by tak skutečně učinil, hodně by mi to pomohlo. Jsem zvědav, jak to celé dopadne. Suplementy mám rozpočítány tak, že by mi meli vystačit do konce března 2014. No, uvidíme, jak se za tu dobu spravim, či nikoliv.

8) Nové úhly pohledu
Díky výše zmíněným bodům jsem získal i nový pohled na svět a udělal si nové názory na život.

a) Na vzhledu záleží. Co si budeme povídat, chemie není všechno. A první pohled je většinou rozhodující. POHLED.

b) "Být s někým" je důležítější, než "mít něco". V překladu by to znamenalo, že člověk může mít všechno - prachy, majetek, ego, dopřávat si to nejlepší. Ale pokud nemá někoho, s kým může svoji radost sdílet, je to k ničemu. Když si představím, že bych třeba za deset let měl své vysněné auto, vysněnou svalnatou postavu, vysněný plat, dům, jezdil na vysněné dovolené,... Ale když na mě v tom domě nebude nikdo po práci čekat, z platu nikomu nekoupím nové oblečení, postavu budu ukazovat maximálně na luxusní dovolené u moře a v autě budu jezdit sám, je to celé dosti deprimující... Pak bych byl raději bez auta, bez domu, bez dovolených, ale s někým, ke komu se budu rád vracet. A nemyslím tím domácí zvíře...

c) Mamahotel není ostuda. Stal jsem se pracujícím a bydlení u rodičů zatím považuji za samozřejmost - s pravidelnými finančními příspěvky samozřejmě. Nejde ani tak o finance nebo nouzi o místo k bydlení nebo samostatnost, jako o fakt, který jsem už zmínil výše - vracet se z práce do prázdného bytu. Zvíře nechci, neumím se o něj postarat a nechci ho nechávat celý den doma samotné. S nikým se nepřivítat, nikomu nepopřát dobrou chuť k večeři, dobrou noc a dobré ráno... To je lepší být s rodiči.


No a to je asi tak všechno, co jsem chtěl říct. Článek je dost dlouhý, takže počítám, že málokdo ho četl, ale i přesto děkuji blogu, že mi umožnil takto publikovat své myšlenkové pochody.

A protože už fyzicky nejsem online a opět budu až příští kalendářní rok, chtěl bych všem popřát krásné Vánoční Svátky, bohatého Ježíška, a šťastný Nový rok 2014. Ať se každému z vás splní přání a ať se máme všichni rádi.

Jako takovou pondělní "výplň" budou vycházet Pianisté. Můžete se těšit na písničky známé, nové a možná pro některé i neznámé. Některé hezčí, jiné méně povedené. Budou celkem čtyři. Takže... už asi není co dodat... Mějte se pěkně.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Tekoucí voda Tekoucí voda | Web | 23. prosince 2013 v 12:31 | Reagovat

Já článek dočetla až do konce, píšeš zajímavě.
Jo, souhlasím, že tento rok utekl vážně rychle.
Slepování vztahů nevím, jestli má cenu... Někdy se to vydaří, ale těch úspěšných je o dost míň. Pokud ti už teď někdy leze na nervy, nevím nevím, jak by to mohlo fungovat. Každopádně držím palce, ať se dokážeš rozhodnout tak, abys nelitoval.
Jinak ale taky tvrdím, že mi nezáleží na názorech ostatních, a pak se třeba bojím projevit svůj názor, protože co by si o mně ostatní mysleli... Takže v tomhle jí rozumím.

2 Lemon Lemon | Web | 30. prosince 2013 v 21:55 | Reagovat

Vždycky mě zarazíš, když se už chystám nad českou blogerskou scénou zlomit hůl, a znovu mě přesvědčíš, že existují i inteligentní blogeři.

3 gms gms | Web | 31. prosince 2013 v 13:36 | Reagovat

[1]: Děkuji za názor :) Co se rozhodnutí týče, asi je to už definitivní, budemem jenom kamarádi a bude to tak nejlepší :)

[2]: Skvělý kompliment :) Díky, ale všechno to pramení z toho, že se potřebuju někde "vykecat" - písemně mi to jde mnohem líp, než verbálně, tak asi proto :)

4 LadySeptember LadySeptember | 6. ledna 2014 v 22:52 | Reagovat

Velmi pekne shrnuti roku. ;) Ale nemohu se nepozastavit u casti,kde je o mne rec..Nu,houpacka to tedy byla. A kdyz opomenu to,ze si me "odkopl" (promin mi ten vyraz),v dobe,kdyz jsem k tobe uz neco citila,tak se na me nezlob,ale s tim slepovanim,udobrovanim a snazenim jsi prisel vzdy v tu nejmenne vhodnou dobu. Myslel sis ze mavnutim kouzelneho proutku bude vse jako driv? Snazila jsem se,ale opravdu se to nehodilo.
Navic kdyz jsem nad tim tak premyslela,nevim jestli oba,ale ja uz hledam partnera,se kterym po skole vytvorim spolecne zazemi a budu moci premyslet o nasi budoucnosti atd. A jak vis, ke tu takovy jeden problem s rodici jednoho z nas. Vim ze za to nemuzes,ale ja bych se nedokazala vyrovnat s tim,ze nevychazim a nebo se ani nestykam s rodinou sveho pritele nebo ze by me nerikali. Tohle me mrzi snad nejvic a vidim to jako zasadni problem.
Ale pro ti to to vubec pisi,kdyz je vse uz jasne. :)

5 zpravar zpravar | Web | 11. ledna 2014 v 16:31 | Reagovat

Pouzilas spravny vyraz. Proutek jsem si chvilema predstavoval, ale ted uz vim, ze nic takoveho neni. Take hledam nekoho, s kym si vytvorime zazemi... Bohuzel, na to take neexistuje proutek. Skoda. I kdyz ty to mas v jistych ohledech snazsi, nez ja, coz ti mozna nekdy tak trochu zavidim.
A co se tyce toho posleniho "problemu", mrzi me to taky, a o to vic, kdyz ja s takovymi prekazkami nic nenadelam, neovlivnim je.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
-