PnP: Ukradená naděje (2)

24. února 2014 v 8:00 | gms |  Story

Část 2. Incident

Trolejbus stále nikde a mě začaly mrznout prsty, přestože jsem měl ruce v kapsách kalhot. Kuřák, mladík se zmrzlými nagelovanými vlasy, už byl zřejmě také nervozní z toho zpoždění a šel si pro jistotu zkontolovat čas v jízdních řádech, jestli se nepřehlédl. Nepřehlédl. Už tu měl dávno být a na každém z nás byla vidět nervozita.


Každý jistě někam pospíchá. Já do školy, tamhleta babička zřejmě k doktorovi a kuřák nejspíš do práce. Ale kam jede ona? Nemá typické studentské vybavení a na pracujícího člověka vypadá moc mladě.

Nedalo mi to zaptal jsem se: "Kam vlastně jedete, takhle brzy ráno?" Neodpověděla a už se ani neklepala zimou. Vyadalo to, že už je jí tepleji. Myslel jsem, že si už asi nechce povídat. Nejpíš je naštavaná. Také mi to vadí, že přijedu pozdě, ale co nadělám...

Najednou se vedle mě ozvala rána, jako když spadne na zem pytel brambor. "Ježišmarjá", vyjekla zděšená důchodkyně. Koukl jsem se na slečnu vedle sebe a uviděl, jak leží na zemi. Okamžitě jsem se k ní přikrčil a zatřísl s ní. Nehýbala se. Bylo to děsivé. Její tváře byly úplně bílé a zdálo se mi, že ani nedýchá.

"Zavolejte sanitku!" zařval jsem na ostatní a rozhlédl se kolem sebe. Lidé na protější zastávce se zaujetím pozorovali toto divadlo a babička s kuřákem na té naší už vyťukávali na mobilu číslo.

Je úplně promrzlá. Její rty jsou bledé a má zavřené oči. Snažím se třít si dlaně a ty ji přikládat na její promrzlé tváře. Srdce mi buší jako zvon a začíná mi být horko. Sundavám si bundu a přikrývám jí, aby se ještě víc zahřála.

"Ahoj Maruš, to mi nebudeš věřit, co se právě děje!" ozvla se důchodkyně, která se dovolala zřejmě své nejlepší kamarádce. Chtěl jsem ji ten mobil vyrthnout z ruky a omlátit o hlavu. Jenže pak jsem zaslechl klidný hlas kuřáka, který diktoval název zastávky a popisoval, co se stalo. Jen co kuřák típl telefon, s přikrčením ke mě a té slečně řekl, že během deseti minut tu bude sanitka a my se ji máme zatím pokusit co nejvíce zahřát. Také si sundal bundu a obalil jí nohy.

Lidé kolem koukají a sledují, co se bude dít. Oba si třeme dlaně a snažíme se ji co nejvíce zahřát. Dýchá pomalu, snad se z toho dostane. Po několika minutách zahřívání už bylo slyšet sanitku a já si oddychl, že už bude mít odbornou péči.

Když přijeli, naložili ji na nosítka a zabalili do takové veliké termodeky. "Vy jste příbuzní?" ptali se záchranáři. Samozřejmě že jsme nebyli a tak ji odvezli samotnou a nás nechali dál čekat na zastávce. Bundy jsme si samozřejmě vzali a to už se blížil trolejbus. Jel krokem a z trolejí to jiskřilo jako na Silvestra.


Pokračování příště?

Hlasujte v anketě pro tyto možnosti pokračování:
  • Možnost 1: Honza ji půjde ihned navštívit do nemocnice. (Napětí)
  • Možnost 2: Honza ji půjde navštívit po škole. (Romantika)
  • Možnost 3: Honza ji nepůjde navštívit.
Do komentářů můžete psát své tipy, co by se v pokračování mohlo objevit. Primárně se ale pokračování bude řídit podle výsledku ankety.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Puff Puff | E-mail | Web | 25. února 2014 v 16:01 | Reagovat

"Ahoj Maruš, to mi nebudeš věřit, co se právě děje!"  - Při téhle větě jsem se začala nahlas smát... :D Ta možnost 3 je zbytečná a nelíbí se mi! :D

2 zpravar zpravar | Web | 25. února 2014 v 22:11 | Reagovat

[1]: Dlouho jsem přemýšlel nad tím, komu by ta babička mohla volat :D Ale záchranku jsem hned zavrhnul :D

3 Helca-pelca Helca-pelca | E-mail | 26. února 2014 v 22:24 | Reagovat

Ahoj, super příběh! Kdy bude pokračování? Asi se zblázním, než se dozvím, jak to pokračuje!! O_O

4 zpravar zpravar | Web | 27. února 2014 v 5:36 | Reagovat

[3]: Ahoj, pokracovani je kazde pondeli :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
-