PnP: Ukradená naděje (4)

10. března 2014 v 8:00 | Zprávař |  Story

Část 4. Naděje umírá poslední

"No, můžeme... jestli chceš..." odpověděla a trochu se začervenala. Honzovi se samým štěstím rozbušilo srdce. "Co třeba zítra v Centralu v Caffé Machina?" napadlo ho jediné pohodlné místo, kam nechodí moc lidí, takže bude mít jistotu, že tam určitě najdou i dvě místa pro sebe.

"Zítra nemůžu, musím se učit, protože budeme psát test z maturitního témata. Ty se nemusíš učit?" "Samozřejmě že nemusím, já mám maturitu už za sebou a naštěstí tady na Vošce není učení tolik." Chtěl nějak šikovně zakamuflovat odpověď, aby nemusel říkat přímo, že na ní by si udělal čas kdykoliv.


"Co třeba o víkendu?" navrhla. "Sobota odpoledne, tak ve tři?" "Jo to by šlo." souhlasila a usmála se. "Tak super, budu se tešit. Zatím ahoj." Honza vstal z postele a až teď si uvědomil, že se vzájemně drží za ruce. Už si ani nepamatoval, jak došlo k tomuto kontaktu. Pomalými pohyby se pustili, vyměnili úsměvy a Honza pomalu odešel z pokoje.

Když šel chodbou, nemyslel na nic jiného, než na sobotní odpoledne. Co si vezme na sebe, o čem si budou povídat a jestli Lucka vůbec přijde. Byla středa a do soboty zbývala dlouhá doba. Tak dlouhá, že to snad ani nemohl vydržet. Stále myslel na den D, který se blížil strašlivě pomalu.

Minul čtrtek, pátek, a pak, konečně přišla sobota. Nemohl dospat a vstával už v sedm ráno, což nebylo vůbec obvyklé. I rodiče se divili, co že je tak brzy vzhůru. Obvykle si přispává až do deseti hodin, ale dnes už ráno šramotil po bytě. Sám nevěděl, proč je z toho rande tak nervozní. Přece to nebylo poprvé. Možná je to tím, že tentokrát mělo být jiné. Jiné, než co zažil doposud. Těšil se a ihned po snídani si připravil věci, které si vezme na sebe.

Sníh začal pomalu roztávat a venku se dělala pěkná břečka. Co krok, to čvacht. "Proč já si bral ty nejlepší kalhoty..." brblal si pod čerstvě oholené vousy, když pomalu capkal do Centralu. "Ještě, abych přišel pozdě, to by bylo trapný." začal se navíc strachovat.

Naštěstí mu to vyšlo přesně na minutu, jako obvykle. Lucka zatím nikde a tak se pohodlně usadil a objednal si horkou čokoládu. Stále se rozhlížel kolem, odkud přijde a otáčel hlavou ze strany na stranu, aby měl přehled. Možná to chvilkami vypadalo divně, ale Honzu to nezajímalo. Těšil se, co bude.

Uplynulo pět minut, deset, čtvrt hodiny a Lucka stále nikde. "Tak to je konec." začal smutnit a ztrácet naději. Po třiceti minutách jen sklesle seděl a míchal studenou čokoládu, kterou už ani neměl chuť pít.

"Dáte si ještě něco?" vytrhl ho z přemýšlení dotaz servírky. "Ne, děkuji." "Nepřišla, co?" "Prosím?" vrhl na servírku překvapený pohled. "Koukám, že jste takový skleslý. Asi jste někoho čekal." "To ano. Ale promiňte, nechci se o tom bavit." Servírka jen s úsměvem odešla a Honza opět sklesle seděl a míchal hodinu starý čokoládový nápoj.

"Proč nepřišla? Co se stalo? Jsem blbec, že jsem si dělal naděje. Debil, že jsem si nevzal její číslo ani facebook." Hlavou se mu honily negativní myšlenky a vůbec nic se mu nechtělo dělat. Neměl sílu se zvednout a jít domu.

Když se konečně odhodlal, kopl do sebe zbytek čokolády a jak naklonil hlavu, uviděl něco neuvěřitelného. Stála tam a rozhlížela se. Málem nápoj vyprskl na stůl, když ji tam uviděl stát. Srdce se mu rozbušilo a na tváři se objevil úsměv. "Lucko, tady!" a zamával rukou tak natěšeně, jako když se hlásí prvňáček ve škole. Otočila hlavu jeho směrem a usmála se. Byla to ona. Přeci jen přišla. A už se blížila ke stolu.

"Ahoj, omlouvám se za to zpoždění. Už jsem myslela, že tu nebudeš." byla udýchaná, jakoby běžela. Odložila si kabát na židli a sedla si před něj. "Co se stalo? Snad jsi na mě nezapomněla." usmál se kulišáckým úsměvem. "Ále, prosimtě, čekala jsem na přechodu a nějakej idiot vjel do louže, co byla vedle a celou mě potříkal. Musela jsem se jít převléct. Promiň za to zpoždění." usmála se a vzala Honzu za ruku, kterou měl na stole. "Tak za to přece nemůžeš, venku je strašná břečka a to se bohužel někdy stává." "Měla jsem na sobě zrovna to nejlepší oblečení. Štve mě to." Zřejmě ji mrzelo, že se v něm nemohla ukázat. Alě Honzovi to nevadilo. Byl rád, že vůbec přišla a že to nevzdala i přes to, co se stalo.

Oba si objednali horou čokoládu a povídali si, jak se měli, co mají rádi a zjišťovali, co vše mají společného. A že toho bylo hodně. Cyklistika, hudba, horory a komedie, výlety...

Po několika letech přišel zlom. Nikdo nemohl tušit, co se stane. Snad osud. Bylo to předurčeno? Je někde dané, co se má stát a co se stane? Kdyby to tehdy na zastávce oba tušili, jednal by Honza jinak?


Pokračování příště?

Hlasujte v anketě pro tyto možnosti pokračování závěrečné části:
  • Možnost 1: Rozdělí je nevěra.
  • Možnost 2: Rozdělí je zdravotní stav.
  • Možnost 3: Ani smrt je nerozdělí.
Do komentářů můžete psát své tipy, co by se v pokračování mohlo objevit. Primárně se ale pokračování bude řídit podle výsledku ankety.


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 christiiinka christiiinka | Web | 10. března 2014 v 16:00 | Reagovat

To už bude poslední díl? To je docela škoda...

2 Puff Puff | E-mail | Web | 10. března 2014 v 18:55 | Reagovat

"Nepřišla, co?" TAKOVÁ KÝČOVITÁ VĚTA!!! :D Kdyby to neříkala servírka, tak by to asi kýč nebyl, ale takhle... :D :D
A hele jako! Nechci konec, jasný?!!! :D

3 zpravar zpravar | Web | 10. března 2014 v 21:52 | Reagovat

[1]: Ano, pred nami je posledni zaverecna cast... Neco konci, ale neco zase zacina :) Mam pripraveny koncept dalsiho pribehu a ten bude podstatne delsi :)
[2]: Tak servirka, chudak sama, nevedela, co rict, tak me napadlo toto jedine :D A jak jsem psal, planuji uplne novy pribeh, ale detaily si necham zatim pro sebe :)

4 Sussanah Sussanah | Web | 15. března 2014 v 12:27 | Reagovat

Mrzí mě, že jsem na příběh zapomněla, přečetla jsem si ho aspoň teď, bez možnosti hlasovat.
Myslím, že je to celkem pěkné, ale přechod z kina do několik let vzdálené budoucnosti mi přijde dost násilný.
Plus by bylo lepší psát každou novou přímou řeč na vlastní nový řádek.
Jinak jsem dost zvědavá, jak si poradíš s posledním dílem :-D

5 zpravar zpravar | Web | 15. března 2014 v 15:20 | Reagovat

[4]: Ten přechod bude v pokračování trochu "rozmělněn", takže žádný strach :)
Přímou řeč tak určitě udělám, protože jí tam je hodně a bylo by to jinak opravdu nepřehledné :)
Poslední část už je napsaná a myslím, že je opravdu na co se těšit :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
-