
Kariéra vs. soukromý život
7. dubna 2014 v 8:00 | Zprávař | Z osobního života
Komentáře
Pokud si mladý a "po škole", tak věř, že takových nabídek, "které se neodmítají" bude ještě hodně...Aby člověk byl spokojený, měl by mít rovnováhu mezi životem profesním a soukromým...pokud jedno z toho výrazně převládá, tak to člověka po čase začne štvát (slušně řečeno). Osobně bych měla strach z nějaké významné pozice...strach ze zodpovědnosti a z toho, co se může stát...na druhou stranu pokud ses ve stávající pozici naučil úplně všemu a už ti stávající pozice nemá co nabídnout, kromě luxusu v podobě zajetého životního stylu a volného času a relativní bezstarostnosti, pak je čas na vyšší level...Záleží na tobě, kde se vidíš za 10 až 15 let...zda na významné top pozici ve firmě nebo se vidíš jako otec od rodiny, který s ní tráví čas...Ani jedno není špatné, jen jsme každý jiný a každý máme o životě jiné představy...a tedy i naše volby se liší...Takže záleží na tobě...Já bych volila zůstat, kde jsi, ale já jsem strašpytel
Asi budu za menšinový názor a šla bych do toho, zkusit novou pozici. Mám ráda výzvy a jednou bych profesně došla někam dále, než na pozici "řadového pěšáka". Upřímně tvoje koníčky nejsou až takové povahy, aby nemohly jít na pár týdnů/měsíců stranou... Až se se systémem naučíš, budeš moct posilovat a jezdit na kole jak budeš chtít, plus ten pocit, že jsi zvládl nějakou výzvu je fakt bomba. Bojíš se, že nebudeš mít čas nikoho hledat a umřeš sám s kočkama (moje verze single ). To je snad blbost, pochybuju, že každý den po práci tak usilovně hledáš partnerku, plus je ti určitě jasné, že takové věci přijdou samy (až si pořídíš trochu realistické nároky, dle tvých článků). Nebudeš taky takhle dlouho v práci věčně, až se zaučíš, najedeš zase na 8-17 nebo něco podobného, tak nevěš hlavu :) Upřímně jsem pracovala nějakou dobu na plný úvazek, chodila k tomu prezenčně do školy, stíhala hrát basket za tým, měla přítele a trávila čas s kamarádkami a kdybych si nezničila koleno a nemusela na operaci, stíhala bych to všechno do teď, místo čekání na termín, takže tak... :) Hodně štěstí při rozhodování
Já bych do toho asi taky šla. Na zodpovědnost si zvykneš a myslím, že bys to zvládl . Ikdyž pořádný průšvih se dá udělat všude, za mě vidím největší zodpovědnost v lékařských pozicích, kdy můžeš někomu nadosmrti zničit zdraví nebo někoho zabít.. Taky si myslím, že až se zaučíš, bude volného času víc a když budeš moc chtít, na koníčky bude vždycky aspoň nějaký čas. Přeju ti, aby sis vybral správně
a nezapomeň nám to brzo říct, protože jsme všichni zvědaví.
Volba je samozřejmě na tobě, ale kdybych byla na tvém místě, nabídku bych přijala. Co se týče té odpovědnosti a strachu ze selhání. Jednou to na tebe příjde tak jako tak a čím dříve si zvykneš, tím lepší to bude. S těmi koníčky máš štěstí, protože všechny je děláš sám (žádná parta), takže čas a délku si můžeš určit a když s něčím přestaneš, hned můžeš pokračovat. To ti, co hrají např.: hokej nebo basket mají pevně dané tréninky, zápasy a pod. Povýšení jako takové je výzva a pokuď se bojíš je to normální, ale dokud to ryskneš a nezačneš si věřit nikam se nikdy nedostaneš (ani v profesi ani v koníčcích). A nakonec to s tím časem ani zas tak hrozné nebude. Systém se jistě naučíš rychle (jsi mladý) a i kdyby ses vracel až v šest večer, když je vůle vše se dá stihnout. ;) Tak hodně štěstí, přeji. :)
Na tvém místě bych do toho šla, právě teď, dokud jsi mladý a bez závazků. Jak sám píšeš, ze začátku to asi bude náročné, ale až si to "sedne" zase najdeš rovnováhu. A když to nepůjde, tak je to přece jen práce, můžeš ji kdykoliv změnit/opustit, navíc o zkušenost bohatší.
Tohle přeci není jen o penězích a lukrativní práci, tohle Tě baví!
Nemůžeš uvažovat tak, že jednou nebudeš mít čas na nějakou přítelkyni, protože stejně tak se může stát, že na této pozici Ti s rodinou nebudou stačit peníze a budeš si říkat, že jsi to měl vzít.
Nebo budeš mít slečnu, co bude mít víc práce, než Ty :)
Jdi na to pocitově. Přijde Ti, že teď bys to měl zkusit? Zkus! My Ti asi radit nemůžeme.
Je to pro Tebe obrovská výzva, já sama bych ji zkusila, protože věřím tomu, že člověk má zkoušet, co všechno dokáže a nespokojit se s tím, že zvládne tohle a to mu stačí.
Není ale žádný správný postup. Jakkoliv se rozhodneš, bude to správně. I když toho budeš z jakéhokoliv důvodu jednou litovat, vzpomeň si, že tenkrát tu byl důvod se nějak zachovat. Věř si :)
Hodně štěstí
Komentáře jsou uzavřeny.
Já bych ti jen poradila to, ať se řídíš srdcem :) Časem bys mohl litovat toho, že jsi na úkor práce přišel o své koníčky, o své zájmy, které tě dělaly šťastným a naplno ses věnoval jen práci a tím třeba ztratil kus svého života, ale pokud cítíš, že tohle je to, co potřebuješ, výzva, kterou si chceš zkusit a dosáhnout ji, proč ne, záleží to jen na Tobě a pokud už jsi stoprocentně rozhodnutý, neváhej a stůj si za svým rozhodnutím :) Ať už to byla jakákoliv varianta, hodně štěstí.