Honba za ideály

5. května 2014 v 8:00 | Zprávař |  Názory
Co je smyslem života? Užívat si jej plnými doušky? Vychutnávat si svět kolem nás? Dělat vše proto, abychom byli spokojeni? Ale kdy a jak těchto věcí dosáhneme? Jedině ideálem. Ze zkušenosti vím, že na světě není nic ideální. Byť se něco idální může zdát, vždy se najde něco jiného, co může být ještě více ideální. To mi připomíná jedno přísloví, které praví, že nikdy neni tak zle, protože vždy může být hůř. A to samé platí nejspíše i o ideálu.


A co víc - každý jedinec na světě má své vlastní ideály. Své sny, představy, naděje. Co se zdá být ideálem pro jednoho, nemusí být zároveň ideál pro jiného. Z toho také plyne, že ne všem se dá zavděčit a vyhovět, a nemá cenu se tím zatěžovat. Pro někoho je ideálem mít vysněnou postavu, pro jiného mít rodinu a zázemí. Pro někoho to může být jistota finančního zabezpečení, pro jiné nebýt sám a sdílet vlastní život s někým druhým.

Myslím, že je dobré si pro svůj život stanovit nějaký cíl. Něco, čeho bychom rádi dosáhli. Něco, na co bychom se zároveň těšili a co by nás motivovalo k jít si za tím cílem, protože odměna za dosažení je snad tou největší, jakou může člověk dostat. Život bez cíle je podle mého názoru prázdný. Ničím nenaplňovaný a s nadsázkou bych možná mohl říct, že se tím stane pouhé "přežívání".

Naše cíle jsou vytyčovány už od narození. Jendím z nich je začít chodit, mluvit. Pak přijde škola, kde máme každý rok cíl dosáhnout dalšího ročníku. Cílem celé základky je výsledné vysvědčení a pokračování na střední. Na střední máme cíl maturitu. Pro někoho to stále není ono a pokračuje dále ve studiích, ať už je důvod jakýkoliv, vždy je to cíl. Na konci školních let už si musíme sami určit, jaké síle si zvolíme. Jakou práci přijmeme, jak budeme dál pokračovat. Pravda, školní léta jsou taková "automatická", ale po nich přichází období, kdy je potřeba se rozhodnout, co dál.

Školní léta jsou ale jen začátek. Následuje nejdelší období v našem životě - období práce a vlastního rozmachu. Někomu vyhovuje trávit dny u pokladny, jiný se s tím nesmíří a míří výše a hledá, kde by mohl být šťastnější. Samozřejmě ale nejde jen o práci. I naše koníčky nám přinášejí nějaký cíl. Někdo rád fotí, cílem je mít vlastní galerii nebo výstavu. Někdo rád filmuje, cílem má natočit vlastní film.

Pokud by se mě někdo zeptal, čeho bych rád dosáhl, jaké mám cíle, dokázal bych jednoznačně odpovědět. Jsou to zkrátka věci, které bych rád stihl, než odejdu navždy. I když vím, že je to ještě jistě dlouhá doba, není přeci špatné nad tím přemýšlet. Někdo by mohl tvrdit, že nic ne nemá uspěchat. V některých případech to určitě platí, nicméně pokud se jedná o naše cíle, je potřeba to rozumně zvážit.

S hledáním ideálů je to ale jiné. Nebezpečné. Člověk může hledat a nakonec nenajít. Může mít takové ideály, které jsou zkrátka nesplnitelné, ať už z jakýchkoliv důvodů. Samozřejmě není špatné mít vysněné cíle, ale je potřeba být nohama na zemi a uvažovat v reálných měřítkách.

Ve hledání ideálů nesmíme jen koukat na chyby, ale především na přednosti. To platí hlavně při hledání partnerů. Hodně lidí je single jen z důvodu přehnaných nároků. Bohužel, včetně mě. Nikdy nejsou schopni smířit s tím, že každý má své chyby. Tahle je moc tlustá, tahle kouří jak elektrárna, tahle šilhá, tamta má křivé nohy... Existuje miliadra věcí, které se dají vytknout. Proto je velice jednoduché je hledat, nacházet a upozorňovat na ně. Jenže jsou zde i jiné věci, kterých je potřeba si všímat. Pro vše platí, že cokoliv má svůj rub a líc.

Hodně, hodně záleží jen na nás a na našem vnitřním "já", jak k hledání ideálů přistupujeme. Může nás to naplňovat, může nás to zničit. Ale o tom život je. Ne vše se daří ale ne vždy se vše kazí. Výhodou je nekonečná rozmanitost. Každý můžeme být šťastní, i bez našich vysněných ideálů. Jak už jsem psal, záleží jen na nás a nikdo jiný na to vliv nemá. Vždy máme možnost volby, i když třeba někdy bolí, je potřeba se vzchopit a jít dál. Hledat jinde, jinak, možná přehodnotit cíle.

Myslíte si, že někteří nemohou dosáhnout svého cíle, i když pro to dělají vše? Důležité je mít vždy hlavu vzhůru a naději. Kdysi se lidé pro naději obraceli k Bohu a jejich víra je naplňovala nadějí. Pro ateisty, jako já, je to daleko složitější. Pokud nedosahujeme cílů, je potřeba se zamyslet a zvážit, děláme-li vše správně. Je totiž docela možné, že neděláme. Také je možné, že chceme nemožné za velmi krátký čas. Stasky některých nad tím, že jsu stále sami, jsou úsměvné, zvláště pak, když jim nebylo ještě ani osmnáct.

Pravda, mě už bude dvacet čtyři a také jsem sám. Ale mě to nevadí. Netrápím se tím, mám své koníčky a své jiné cíle. Samozřejmě, že si přeju, abych nedopadl sám. Věřím, že se jednou někdo objeví.Ale ruku na srdce - chci to vůbec? Občas si kladu otázku, jestli jsem sám proto, že jsem neměl štěstí, nebo někde hluboko v podvědomí chci být sám a s nikým se nedělit. Jak sobecké. Je to celkem schizofrenní záležitost, ale i s tím se dá žít. Byl bych šťastný s někým? Byl bych šťastný sám? Možná.

S láskou je to o poznání těžší. Vždy na to musí být dva. Ideálně ti, kteří mají stejné cíle, ideály. Najít někoho takového je opravdu štěstí a jsem rád za ostatní, pokud někoho takového našli. Když mijím na kole zamilované párečky, jsem šťastný za ně. Měli štěstí, že na sebe narazili a že teď mohou být spolu.

Honba za ideály je ohromně specifická záležitost pro každého z nás. Neexistuje jednotná rada, čím a jak se řídit při jejich volbě. Důležité je, jak to cítíme my a jaký bychom měli pocit při jejich dosažení.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Alda Alda | 5. května 2014 v 9:24 | Reagovat

Naprosto souhlasím s tím, že život bez cíle je prázdný, ničím nenaplňovaný a pouhým "přežíváním". Je podle mě potřebné, aby si každý z nás hlídal, že má jeho život nějaký cíl a nejlépe více cílů. Některé krátkodobější, jiné dlouhodobé a "vznešené" (celoživotní). Jinak jedinec dost možná upadne do deprese.
Zbytek článku je taky hodně zajímavým zamyšlením a jsem rád, že TO ŠTĚSTÍ na partnerku mám, i když třeba nemám štěstí na jiné věci, ale záleží samozřejmě na prioritách každého z nás, že. ;-)

2 Dominique55 Dominique55 | E-mail | Web | 15. května 2014 v 16:01 | Reagovat

Buď mít cíle, ale nehroutit se pak z jejich nenaplnění, anebo nemít radši žádné, protože většina psychických nemocí vykvétá u lidí právě z toho, že se jim v životě nepodařilo to co chtěli, na čem pracovali a o co tak dlouho usilovali. Lidi chtějí mít cíle a mají je mnohdy i přesto, že nejsou připraveni na to, co je čeká po nich nebo tehdy kdy  se nesplní a tady přesně nastává ten problém...

3 Colliode Colliode | Web | 15. května 2014 v 16:49 | Reagovat

Jo, o tomhle tématu přemýšlím v podstatě od narození a zdá se mi, že jsem pořád na začátku...

Ale dobrý článek.

4 Karol Dee Karol Dee | Web | 15. května 2014 v 16:55 | Reagovat

Průšvih bude, když zjistím, že sny jsem si splnila a stále nejsem spokojená. Nezbývá než doufat, že se to nestane.

5 Proby Proby | Web | 15. května 2014 v 17:17 | Reagovat

Myslím, že každý pozná, co je cílem jeho života - to, co ho činí šťastným... pro mě adrenalin, vzbuzuje ve mě pocit, že jsem ještě naživu a to naplno... a přátelé...
Zkrátka každý máme tu svou věc, při které se cítíme skvěle... :))

6 Plačící anděl Plačící anděl | Web | 15. května 2014 v 17:22 | Reagovat

S názorem naprosto souhlasím. A líbí se mi, jak píšeš, že jsi šťastný za ty páry. :)
Já se za ideály honím neustále, a pořád mám takový pocit prázdnoty. Co když se mi můj sen splní, ale nebude to ono? Budu žít pořád takhle? Přežívat?
Snažím se na to nemyslet a jít dál. A být šťastná za ostatní.
Super článek.

7 ?? ?? | 15. května 2014 v 19:42 | Reagovat

Co když máme sny splněné a po ničem dalším netoužíme a na ničem už nezáleží..
Co když se s touhle myšlenkou probouzíme a chodíme spát.?
Co když víme, že celý náš další pobyt zde bude prázdný..

8 Dominique55 Dominique55 | E-mail | Web | 16. května 2014 v 9:05 | Reagovat

[4]:

[5]:

[7]:

Myslím si, že cílem by pro nás v životě mělo být zejména umět žít tady a teď s tím co právě máme a být při tom šťastný, všechno ostatní jsou jen zbytečné honby za nesmysly, které nám jen dávají iluzi štěstí, ale pravé štěstí to rozhodně není... ;-)

9 Karolína Karolína | E-mail | Web | 20. května 2014 v 12:42 | Reagovat

Cílem života je užít si život - za peníze, které vyděláme prací. Čím je ta práce lepší, tím více peněz máme a tím více si můžeme dopřát. Bohatý je ten, kdo má zážitky i peníze.

10 Špeky na břiše Špeky na břiše | Web | 20. června 2014 v 19:49 | Reagovat

Pro mě je smyslem života zlepšovat životy mých blízkých.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
-