Osudové setkání

1. prosince 2014 v 8:00 | Zprávař |  Z osobního života
Konečně se i na mě usmálo štěstí! Už jsem v to ani nedoufal, ale minulý víkend se vše potvrdilo. Dlouhé, dlouhé měsíce jsem si tady na blogu stěžoval, že jsem single a kdesi cosi. A čtenáři mě vždycky motivovali k tomu, abych z toho nebyl smutný a abych se kvůli tomu nehroutil, jak se na mě lepí smůla. Ale to je všechno pryč. Bylo to všechno tak náhlé, že jsem tomu sám ani nechtěl věřit.



Poznali jsme se přes seznamku, přes společné téma posilování a fitness. Psali jsme si, chatovali, a pak se i sešli - právě v tu sobotu. Bušilo mi srdce radostí, až ji uvidim i jinde, než na fotkách, co měla na svém profilu. A že na nich vypadala fakt dobře. Poměnkové oči, havraní vlasy a postavičku, jak lusk. Zkrátka to, že se zajímala o fitness na ní bylo vidět. A už jsem se nemohl dočkat.

Seděl jsem v místní bageterii a čekal, až dorazí. Nervozně jsem se díval na hodiny, které visely nad vchodovými dveřmi a počítal každou sekundu, o kterou poskočila ta červená ručička. Bylo přesně na vteřinu pět hodin a otevřely se dveře. Byla to ona. Nechápal jsem, jak je možné, že přišla na sekundu přesně, ale považoval jsem to za jakési znamení. Vstal jsem a zamával na ní. Usmála se, lehce mávla pravačkou a rychlou chůzí došla až k našemu stolu. Objali jsme se a dali si polibek na přivítanou. Byla to akce z její strany, protože já osobně na takovéhle přivítání, navíc když se vidíme poprvé, nejsem zvyklý.

Byla opravdu nádherná, měla na sobě sněhobílé sáčko, černé legíny a kozačky. Když jsme seděli u stolu a chroupali zeleninovou bagetu, všiml jsem si, že na nás, tedy spíš na ní, pokukují koelmjdoucí a občas k nám zavadí pohled i kluků od jiných stolů. Seděli jsme a povídali si. Její hlas byl fascinující tím, jak byl jemný. Na to, že každý večer dře v posilovně a zvedá činky, až moc jemný. A příjemný. Poslouchal jsem a připadal jsem si jako v nebi, když mluvila o své rodině, o bývalch přítelých, o jídle...

Přesně v půl řekla, ať jdu za ní, že pro mě něco má. Zaplatili jsme každý za sebe a vydali se ven. Šli jsme asi patnáct minut a já se celou cestu ptal, kam jdeme a co tam budeme dělat. Tvářila se tajemně a vždycky se jen pousmála. Došli jsme k takové staré opuštěné budově na kraji města. Zašli jsme k zadnímu vchodu a zrezlými dveřmi se dostali dovnitř. Nemyslete si, přišlo mi to divný a ptal jsem se, jestli ví, co dělá. Jen mě pohladila po tváři a řekla, abych se nebál a šel za ní. Tak jsme šli po schodech a svítili si baterkou z mobilu, až jsme došli až na střechu, kde byla lavička a nádherný výhled na město. Podívala se na hodinky a říkala, že už to začne, že jdeme akorát. A opravdu to začalo.

Sedli jsme si na lavičku a začalo nádherné divadlo. Městský ohňostroj v plné parádě. Byl to úžasný pohled. Blikalo to, práskalo, praskalo, syčelo a svítilo všemi barvami. A my seděli vedle sebe a drželi se za ruce, a tiskli se stále víc a víc, až jsme byli úplně u sebe. Podívali jsme se na sebe a já se začal ztrácet v jejich očích. Byl jsem mimo a úplně jsem přestal vnímat okolí a ohňstroj...

Když bylo po všem, řekla mi, že mě miluje. A já ji. A že spolu budeme chodit do fitka. A že spolu budeme trávit víc času. A ne jen v posilovně. A že mi bude vařit, když já neumím. A že se budeme navzájem podporovat. A že nám dvoum teď patří svět.

Najednou ale cosi explodovalo. Byla to ohromná rána, možná ještě něco z toho ohňostroje. Podlaha pod náma se začala propadat a najednou všude byla tma. Byl jsem zmatený. "Co se to dějě? Andreo! Andreo, kde jsi?" Volal jsem, ale ona se neozývala.

Probudil jsem se celý spocený a odkopaný. "Začínám bláznit, tohle už neni normální." Musel jsem se jít do kuchyně napít a protože už bylo skoro devět hodin, šel jsem si po snídani udělat menší rozcvičku na věži.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 AB AB | E-mail | Web | 1. prosince 2014 v 9:46 | Reagovat

A já už si říkala, že je to takový nějaký moc dokonalý:-)

2 Ina Ina | Web | 1. prosince 2014 v 13:12 | Reagovat

[1]: To i já, ale i jako sen to muselo být fajn ;-) Přeju hodně štěstí ať nějakou takovou co nejdřív potkáš :-) na každého z nás někde někdo čeká :-)

3 m. m. | Web | 1. prosince 2014 v 13:18 | Reagovat

Sakra, dostals mě! Až u toho, že tě miluje, jsem si začala říkat "momentíček" :D

Neboj, to přijde :)

4 Egoped Egoped | E-mail | Web | 1. prosince 2014 v 14:39 | Reagovat

...a co když to nepříjde?

5 Míša Míša | E-mail | Web | 2. prosince 2014 v 1:41 | Reagovat

Jsi vážně dobrej! :) Takové články jsou nejlepší ...

6 Zprávař Zprávař | Web | 2. prosince 2014 v 14:47 | Reagovat

[1]: Nj, sny se prý řídí tím, co člověk nejvíce chce... Ale vím, že dokonalost prostě není.

[2]: Díky :)

[3]: Myslíš, že říkat někomu, že ho miluje už při prvním rande je unáhlené?

[4]: Tak se neda nic dělat, když nepřijde, tak nepřijde, svět se nezboří :)

[5]: Díky! :)

7 AB AB | E-mail | Web | 2. prosince 2014 v 19:47 | Reagovat

[6]: Něco na tom bude:-)

A jinak, mně třeba opravdu přijde unáhlené a taháním do postele zavánějící říkat na prvním rande, že toho druhého miluješ:-)

8 Nessi Nessi | E-mail | Web | 8. prosince 2014 v 16:12 | Reagovat

Gratuluji ;-)

9 snář snář | 30. prosince 2014 v 0:37 | Reagovat

Jestli se ti to fakt zdálo, tak to znamená, že žádnou takovou holku nikdy nenajdeš. Jsi nula!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
-