To byl den, kdy...

23. března 2015 v 8:00 | Zprávař |  Z osobního života
Rozhodl jsem se napsat pár zajímavých okamžiků z mého života, které se mi udály. Pojal jsem to trochu netradičním stylem, a to tak, že všechno začíná na "To byl den, kdy...". Ta se pojďme společně zasmát... :D

... kdy mě pokakal holub. Anebo to byl jiný ptáček. Každopádně mi to přistálo rovnou na novém obleku. Jakž-takž jsem to dal dolu papírovým kapesníkem, který u sebe vždycky mám, ale flek tam stále byl. Ono se říká, že to může přinést štěstí... No, každopádně po tom pracovním pohovoru, na který jsem zrovna šel, se mi už neozvali.

... kdy mě oslovila slečna, jestli si nepůjdu zatančit. Bylo to tenkrát na jednom maturáku a já stál na balkoně a pozoroval dění na parketu. Chvíli stála vedle mě a pak se zeptala, jestli bych si šel zatančit. Faktem je, že jsem si všiml, že na mě nenápadně kouká a čekal jsem, co bude dál.

Byla opravdu krásná a bylo vidět, že se hodně stydí. Obdivoval jsem ji, že byla tak odvážná a oslovila mne. Chvíli jsme tancovali a bylo to fajn. Pak jsem se zeptal, kdy bude mít ona maturák a prý, že teprve na střední nastupuje... Mě tipovala na devatenáct, což mi velice zalichotilo, když mi pět let ubrala. Pak jsem viděl její zklamání, že už jsem "tak starý". Ale byl to den, díky kterému vím, že i holky mají odvahu oslovit kluky (tedy konkrétně mě) a to je pak dobrý pocit.

... kdy jsem si zabouchl klíče od bytu. A naši byli zrovna na chatě. A byla tma a k ségře pro náhradní klíče jsem to měl pěšky přes půl města. Tenkrát jsem čerstvě chodil s jednou holkou a byl jsem prostě mimo. To, že nemám klíče, jsem si uvědomil až při příchodu ke vchodovým dveřím. Nezbylo mi nic jiného, než vyrazit... samozřejmě ne dveře, ale pěšky za ségrou. Byla to taková menší stezka odvahy, kdy jdete po ulici, máte nastražené uši a když procházíte kolem křoví a uslyšíte nějaké zašustění, zrychlíte krok... Naštěstí vše dobře dopadlo, cesta tam i zpět proběhla bez újmy a od té doby si dávám hodně velký pozor, abych si klíče zase nezabouchl doma.

... kdy jsem si k sobě do pokoje nastěhoval svoji lásku. Byl to skvělý den, nemohl jsem se dočkat, až mi večer po práci zazvoní telefon, že už čeká před barákem, abych pomohl se stěhováním. Přijela v bílé dodávce a většinu věcí měla v kartonových krabicích. Jen kvůli ní jsem přestavoval svůj pokoj, aby se měla kam vejít a mohli jsme být spolu v jedné místnosti. Od té doby spolu trávíme hodně večerů, jen já a ona. Hodně mi pomáhá, jak při psychické, tak fyzické stránce. Dokáže mě rozpálit, unavit, potěšit i motivovat. Díky ní se cítím lépe a když se po práci vracím domů, jsem šťastný, protože vím, že tam na mě už čeká. Je skvělá a život bez ní si už asi nedovedu představit. To je moje posilovací věž multigym 6.1 značky energetics.

... kdy jsem se dozvěděl, že lasagne a lanýže nejsou ryby. Sám nevím, jak jsem na to přišel, ale dlouho jsem si myslel, že lasagne a lanýže jsou mořské ryby, které rybáři loví ze sítí. Je to možná tím, že jsem je jinkdy neviděl, ani nejdel, ani nevařil. Možná jenom ten název mi připomínal - a ještě připomíná - nějakou rybu. Každopádně to pro mne bylo hodně překvapující... :D

... kdy jsem si uvědomil, že peníze jsou všechno. A ať si tvrdí, kdo chce co chce, dokonce i pro to, abychom byli zdraví a šťastní potřebujeme peníze. Jak jinak žít zdravě? Zdravá strava je v dnešní době hodně drahá záležitost. Pokud chceme co nejčerstvější a eko, musíme si zkrátka připlatit. A ani tak nemám jistotu zdravosti. Chceme se rekreovat? Musíme mít peníze na dovolenou. Chceme být krásní? Tak proč ne, ale zase potřebujeme peníze. Platíme za fitko, za trenéra, někdo i za operace,... Chceme být šťastní? Tak proč ne? Ale musíme si zase zaplatit - zážitky, nové věci,... Chceme dělat dojem? Musíme se pěkně oblékat. Chceme žít v páru, odrthnout se od rodičů a žít vlastní život? A zase ty prachy, byt, auto... Máš málo přátel a nechceš trávit dny o samotě? Zajdi někam a nezapomeň s sebou vzít... prachy. Za co asi koupíš pití? Prachy, prachy, všude jenom prachy. Je to možná smutné, ale v dnešní době jsou za vším peníze. Jediné, za co se neplatí, je vzduch, svoboda (alespoň u nás) a někdy i partnerský vztah.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Em Age Em Age | Web | 23. března 2015 v 10:00 | Reagovat

Ten odstavec o tvé lásce je tak úžasný. Zahřál mě u srdce. :-) Taky bydlím se svým přítelem, máme společný jeden pokoj a to, co jsi napsal, vystihuje i mé city. :-)

2 Em Age Em Age | Web | 23. března 2015 v 10:01 | Reagovat

Když si představím, jak rybář loví lasagne... :-D :-D

3 EK EK | 23. března 2015 v 12:04 | Reagovat

A někdy třeba přijde den, kdy si uvědomíš, že peníze NEJSOU všechno. ;-)

4 Egoped Egoped | E-mail | Web | 23. března 2015 v 19:13 | Reagovat

Já teda nevím, ale ať se podívám kamkoliv na pracovním trhu, tak zamestnavatele chtějí odměňovat penězma. Prodavač - peníze, recepční - peníze, výčepní - peníze, řezník - peníze. Hrůza prostě!

5 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 23. března 2015 v 19:46 | Reagovat

To je hrozně smutný, že si myslíš, že na to, abys netrávil dny sám potřebuješ peníze.

Zdravá strava, rekreace, udržování kondice,pěkné oblečení i odtržení od rodičů atd.  - všechno jde realizovat i s minimálními náklady.

6 zpravar zpravar | Web | 24. března 2015 v 19:04 | Reagovat

[3]: Zkus zit bez penez a uvidis, ze bez nich to zkratka nejde :)

[5]: Minimqlni naklady, take naklady. Naklady jsou penize, to se zkratka neda obejit. Nebo jo?

7 EK EK | 26. března 2015 v 13:19 | Reagovat

[6]: http://relax.lidovky.cz/berlinan-ukazuje-jak-zit-spokojene-bez-penez-f37-/zajimavosti.aspx?c=A131206_163229_ln-zajimavosti_mc

Všechno jde, když se chce.

8 zpravar zpravar | Web | 26. března 2015 v 20:00 | Reagovat

[7]: V podstate zije za praci. Zalezi na kazdem z nas, s cim je spokojen :) Ja bych treba nebyl spokojen, pokud bych kvuli jidlu prohrabaval odpadky z hypermarketu a nosil obleceni z dobrocinnych sbirek... Jsem zvedav, jak "uzivi" to jejich dite, az bude ve skole rikat, ze si nekupuje obedy, protoze ma vlastni jidlo z odpadku, ze bude nosit obnosene obleceni... Ja nevim, jestli jsou oni takhle spokojeni, tak budiz, ale me by to rozhodne nestacilo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
-