Tlustá čára za románkem

19. října 2015 v 8:00 | Zprávař |  Z osobního života
Měsíc se s měsícem sešel a tak mě napadlo napsat pár novinek, co se stalo, co se událo. A jak tak nad tím přemýšlým, stalo se toho opravdu hodně, hlavně co se Sofie týče.

Jak to tak u vztahů nadálku bývá, postupem času se mezi náma pouto nějak vytratilo. Nejspíš to opravdu nefunguje. Jak jsme si ze začátku psali téměř každý den, po čtrnácti dench jsme si už ani neměli co říct, vlastně napsat. Na nějaký čas jsme se oba odmlčeli, až jednou mi zavolala. Trochu mě překvapilo, odkud má moje číslo, ale pak mi došlo, že jsem jí ho před odjezdem dával. Ale to, co mi řekla, mě doslova šokovalo.



Řekla mi, že o víkendu přiletí do Prahy. Jen na otočku. A pak se zase musí vrátit. Všechno ostatní mi řekne až tam. Takže jí mám v sobotu ráno čekat v příletové hale. V tu chvíli mi to v hlavě začalo šrotovat a jako obvykle se mi začaly jevit obrazy toho, co se může stát, co mi může říct. V práci jsem byl mimo, možná si toho někdo všiml, ale mě to bylo v podstatě jedno, protože to nejdůležitější mělo teprve přijít.

Uběhlo pár dní a nadešel víkend. U Agipu jsem dotankoval plnou nádrž a vyrazil do Prahy. Přílet měla mít ráno, kolem šesté hodiny. Čekal jsem tam, spolu s několika dalšími lidmi, kteří netrpělivě přešlapovali na místě, někteří s cedulkami se jmény. Po několika minutách čekání se tam opravdu objevila. Svým krásným ladným krokem přišla zpoza neprůhledné stěny a rozhlížela se. Zamával jsem tim svým dětinským stylem a když mě spatřila, gesto opakovala a zamířila přímo ke mě.

Proběhla pusa na přívítanou, pár slov a tak dále, to nebudu rozepisovat. Důležité bylo, co následovalo. K mému překvapení si rezervovala pokoj u nás ve městě, takže jsme hned vyrazili na cestu. Její plán byl takový, že se tady zdrží do neděle večer. V pondělí už musí být zpátky doma, aby rodiče nic nezjistily. Takže na férovku zdrhla :D

Po cestě jsme si vyprávěli, jak se kdo má, co je nového a tak. Už to ale nebylo takové jiskření jako tehdy. Protože bylo pěkně, po ubytování jsme se šli projít. Chtěla se podívat na město, kde bydlím, tak jsme to pojali jako takovou exkurzi. Bylo to pro ni něco nového. Nikdy neopustila hranice Itálie, takže všechno pro ni bylo nové. Kultura, lidé, prostředí, a vůbec všechno. Trochu jí bylo nepříjemné, jak na ní lidé někdy až civěli jako na zjevení (Rozumějte - exotická kráska v české díře jako je tohle město je opravdu unikát :D) a tak mě napadlo, že bychom si mohli udělat výlet na hory, že bych ji vzal na vyhlídku. Souhlasila a tak jsem z domova vzal deku a vyrazili jsme.

Jak už jsem psal, počasí bylo ten víkend nádherné, takže výhled na města a okolní hory byl nádherný. Seděli jsme vedle sebe na dece a já na ní viděl, že se jí začínají lesknout oči. Zeptal jsem se, jestli je všechno v pořádku. Jenom kývla na znamení souhlasu a dál upřeně hleděla do dáli.

Po návratu do hotelu se mě zeptala, jestli s ní zůstanu přes noc. Měla jednolůžák a bylo mi to trochu trapné, nicméně bylo na ní vidět, že by ráda, kdybychom byli ten večer spolu.

Dál to nebudu rozebírat, byla to nakonec vášnivá noc, po které mi zatraceně stouplo sebevědomí.

Ráno mi řekla, že to bylo naposledy, co se vidíme. Že až odjede, už se nebudeme moci vidět. Proč, neřekla. Hodně mě to zklamalo, tak jsem jí řekl, že je to od ní nefér. Takhle přijet, pozbudit mě a pak to celé utnout. Rozplakala se a říkala, že to tak nechtěla. Že mě jen chtěla ještě naposledy vidět, protože lidí, jako jsem já, už není mnoho. Nechtěl jsem to jen tak vzdát a přemlouval jsem jí, aby zůstala. Nepovedlo se, stála si za svým, že to prostě nejde, že by to nedopadlo dobře jak pro ni, tak pro mě. Nechtěl jsem dál vyzvídat, protože mi bylo jasné, že v tom bude hrát roli její otec.

Na letišti jsme si dali polibek na rozloučenou a viděli se nejspíše naposledy. Srdce mi přitom bušilo jak zvon, div jsem nedostal infarkt. Ale nakonec jsem se vzmužil, nastartoval a odjel domu.

Cesta domů mi připadala jako vytváření tlusté čáry za něčím, co už definitivně skončilo, co se už nikdy nebude opakovat a já s tím nic nenadělám. Hlavou se mi honily myšlenky, že jsem ji měl přivázat k posteli a držet ji, protože kdo ví, co ji čeká doma. Anebo si to moc beru. Třeba to je normální pocit, když se dva prostě rozejdou. Ale ta bezmoc je děsivá.

Po pár týdnech se vše vrátilo do stejných kolejí, stereotypu a dalších nudných dní. Psaní a hledání na seznamkách, vyzvídání od přátel kdo je a kdo není zadaný... Blíží se nám podnikový ples a bude mi hodně blbé, když tam nepůjdu s doprovodem... No ale to je zase jiný příběh. Důležité je, že čas všechny rány zhojí, za což jsem moc rád.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Opica Opica | Web | 19. října 2015 v 9:49 | Reagovat

Vidíš, člověk by ti po všech těch vymyšlených přítelkyních a příbězích takovou lovestory z Itálie skoro ani nevěřil. Mrzí mě, že to dopadlo takhle, ale aspoň budeš mít na co vzpomínat a tak :-)

2 Egoped Egoped | E-mail | Web | 19. října 2015 v 11:31 | Reagovat

Teda, ta stihla hodně rychle zase odfrčet - to snad ani nemohla zadělat na ravioli! Ledaže.. ta vášnivá noc... hmmm :)

3 veri-art veri-art | Web | 19. října 2015 v 11:31 | Reagovat

Připadá mi to jak z nějakého filmu, takový krásný románek. Ale jsem zastáncem toho, že všechno zlé je k něčemu dobré. Třeba se díky tomuto vztahu už nikdy nepustíš do vztahu na dálku a ušetříš si plno stresu a nervozity, zda ten dotyčný to vydrží, nebo ne.

4 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 19. října 2015 v 15:42 | Reagovat

Beztak neuměla svíčkovou!

5 Kika Kika | E-mail | Web | 19. října 2015 v 20:20 | Reagovat

tohle jsou krásný vzpomínky, který Ti zůstanou, až budeš mít stálý doprovod na podnikový ples, budeš ještě zklamaný, že tohle už tě nečeká :)).

[4]: zabitý :D

6 EK EK | 19. října 2015 v 20:33 | Reagovat

Jako... Celou dobu jsem čekala, že ti to nějak vysvětlí, proč se nemůžete vídat. A tys ji nechal odletět jen tak? :(

7 Čerf Čerf | E-mail | Web | 21. října 2015 v 20:37 | Reagovat

Však se člověk obejde i bez doprovodu. Proč by měl být podnikový ples horší příležitost než seznamka? :-)

8 Pufflie Pufflie | E-mail | Web | 21. října 2015 v 21:31 | Reagovat

Už od minule si říkám, že by ses tím mohl inspirovat a sepsat román... Tohle asi jen tak někdo nezažije.

9 Zprávař Zprávař | Web | 25. října 2015 v 10:15 | Reagovat

[1]: Jo, vzpomínky jsou to jediný, co nám zůstane :)

[2]: Prostě se jen přišla rozloučit, kdo ví, co jí čekalo doma...

[3]: No, myslím, že kdyby se naskytla další příležitost, tak bych se do vztahu na dálku pustil znova :D

[5]: Stálý doprovod a zklamaný? Takhle kombinace v mém případě nikdy nenastane :D

[6]: Nic jiného mi nezbylo. Přece jsem ji tu nemohl držet násilím... :)

[7]: Přesně tohle si budu říkat den před plesem :D

[8]: Díky, ale na delší příběhy moc nejsem, to by mi nešlo a snad ani nebavilo :) Takhle mi to přijde akorát, možná jednou vydám nějakou "Zprávařovu sbírku" :D

10 Lemon Lemon | Web | 1. listopadu 2015 v 15:38 | Reagovat

To... prostě není fér. To by se nemělo dít...

11 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 3. listopadu 2015 v 6:26 | Reagovat

Videli ste sa prvy raz "live"? (Asi nie, ked si ju podla ladneho kroku a tak...)
Inac skutocne na scenar. Internet ako kupler, svetobol a pod. (Dohady o pricine definitivneho "zbohom"...)

12 zpravar zpravar | Web | 3. listopadu 2015 v 8:50 | Reagovat

[11]: prvni cast je tady: http://zpravar.blog.cz/1508/prazdninove-novinky :)

13 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 3. listopadu 2015 v 11:09 | Reagovat

[12]: Kuknem a ozvem sa...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
-