Stalo se to kdysi dávno, když se Matěj s Petrem domluvili, že vyrazí na kolo. Tyto letní prázdniny byly na počasí opravdu povedené a tak měli hodně příležitostí, kdy mohli vyrazit. Ani jeden z kluků nebyl lhář, nikdy nikoho vědomě nepodvedli a ani nevědli, proč by to měli dělat. Byli přátelé už od základky a vzájemně si důvěřovali.Při jedné z vyjížděk, kdy opět probírali holky, jejich postavy a vůbec všechno kolem nich, dojeli až ke konci cesty, kde začínal jez. Petr říkal Matějovi, že jez je mělký a proud není tak silný, takže to můžou v klidu projet. Přemlouval Matěje, aby s ním jel dál, ale ten byl stále na pochybách a měl strach, že ho proud vody strhne a on se utopí.
A stalo se.
Chudák Matěj zahučel do víru vody. Ale naštěstí bylo to léto opravdu sucho, takže se pod jezem jen naštvaně postavil, sebral kolo a pěšky se vyškrábal na nedalekou mez, kde se začal sušit. Petr se moc omlouval, že to nechtěl, že ho to moc mrzí. Matěj se po chvilce přemlouvání a omlouvání zlomil a Petrovi odpustil. Oba si pak lehli na trávu a jen přemýšleli, zase o holkách, co se jim na nich líbí a naopak, co je nejvíc sere.
Najednou se před nimi objevila nějaká postava. Petr se lekl, až se z toho posadil. Uviděl postavu holky, která se k nim pomalu blížila. Když se Matěj zeptal, co se děje, Petr odpověděl, že k nim jde nějaká holka. Matěj se usmál a už už se chtěl také posadit, jenže Petr mu to rukou znemožnil a jen v klidu konstatoval: "Lež, ta má krátké nohy."
